Bez násilí
I sám nejprestižnější titul Fotografie roku tentokrát mezinárodní porota neudělila některému z dramatických záběrů z Čečenska, Izraele nebo bývalé Jugoslávie, nýbrž fotografii rodiny mexických přistěhovalců do USA od dosud nepříliš známé americké fotoreportérky Lary Jo Reganové. Skutečnost, že jury jednomyslně nejvýše postavila tento lyrický snímek, svou klasickou kompozicí i tlumenou barevností připomínající třeba díla klasiků holandské žánrové malby, mnohé překvapila. Nadto se mezi více než dvaačtyřiceti tisíci fotografiemi od téměř čtyř tisíc autorů ze 121 států letos objevila řada dalších děl, kterým by titul Fotografie roku slušel více než leckterým z těch, jež byly takto oceněny v minulých letech. Jmenujme třeba obrazově silný barevný záběr Němce Reinharda Krauseho, zachycující skupinu Palestinců prchající před slzným plynem, expresivní snímek vzrušené hádky mezi izraelským policistou a Palestincem od izraelského fotografa Amita Shabiho nebo emotivně silnou černobílou fotografii Belgičana Stephana Vanfleterena, ukazující invalidního talibanského bojovníka při přeskoku přes potok v pusté afghánské krajině.
|
World Press Photo 2001 |
|
Karolinum, Praha |
|
Výstava trvá do 6. října 2001 |
K takovým patří soubor spíše dokumentárních než reportážních fotografií o nelehkém životě nelegálních přistěhovalců do Jihoafrické republiky od Jodiho Biebera, cyklus kompozičně nápaditých snímků z návratu života do rozbombardovaného Grozného od Bruna Stevense, reportáž Michaela Amendolina o operacích oční rohovky ve velmi nestandardním prostředí nepálského hlavního města Káthmándú, smutný záběr invalidní ženy z Mosambiku (její autor Claus Bjorn Larsen, který získal Cenu Prahy, má nyní samostatnou výstavu v pražském paláci Adria) i dojemná, a přitom hluboce humanistická fotografie Eda Kashiho, zachycující umírání devadesátileté americké ženy v kruhu svých blízkých - při pohledu na tento silný snímek není možno se ubránit vzpomínce na podobně malířsky komponovaný záběr W. Eugena Smithe z jeho proslulé eseje Španělská vesnice.
Mimochodem: všechny tyhle práce dokumentují, že i při současné dominanci barevné fotografie stále vzniká mnoho děl, která dobře využívají stylizačních možností černobílé škály.
Bez celebrit
Dalším typickým rysem letošní expozice je téměř úplná absence fotografií různých celebrit. Zatímco minulé ročníky se neobešly bez - nezřídka banálních - záběrů rozličných politiků, herců a zpěváků, tak letos i v kategoriích Portrét či Umění téměř výhradně najdeme neznámé lidi. Můžeme samozřejmě diskutovat, proč první cenu mezi sériemi v portrétní kategorii získaly jednoduché fotografie obyvatel Bagdádu od Hiena Lam-Duca, a nikoliv daleko expresivnější snímky čečenských uprchlíků, zavřených v ingušském azylu pro duševně nemocné děti, nebo proč mezi jednotlivými portréty byl nejvýše oceněn snímek Billa Phelpse, z něhož by bez vysvětlujícího komentáře zůstal jen sentimentální záběr s barevným posunem.
Nicméně nutno ocenit odvahu, s níž se porota rozhodla dávat přednost kvalitě předložených fotografií před tím, kdo je na nich zachycen. A tak v Karolinu nenajdeme ani jeden portrét nového amerického nebo jugoslávského prezidenta, ani jeden záběr Liz Taylorové či Michaela Jacksona po další operaci nebo jediný snímek Hillary Clintonové v roli senátorky. Neméně sympatická je rovněž skutečnost, že ani v kategorii sportovních snímků nezvítězily náhodné momentky, pořízené fotoaparáty s motorovým posunem filmů, ale koncepčnější díla - třeba mnohovrstevnatá reportáž o cyklistických závodech v Africe od Chrise Keulena.
Letošní ročník World Press Photo vykročil správným směrem a mohl by přispět ke zmenšení animozity mezi fotoreportéry a takzvanými uměleckými fotografy a fotografickými kritiky, kteří nezřídka považují současnou fotožurnalistiku za snůšku neinvenčnosti a cynizmu. A také by mohl nejedné skutečné fotožurnalistické osobnosti vrátit chuť opět se zúčastňovat této amsterdamské soutěže se značně kontroverzní pověstí. Zda jde o dlouhodobější trend, či o ojedinělou dobrou práci letošní poroty, uvidíme za rok.
 Amit Shabi, nezávislý fotograf z Izraele, který pracuje pro agenturu a žije ve Švédsku, získal druhou cenu v kategorii General news. Oceněn byl jeho snímek izraelského policisty, který, který hovoří k palestinskému muži (13. října 2000, Jeruzalém). |
 Ruský fotograf Yuri Shtukin získal první cenu v kategorii Spot News Singles v soutěži World Press Photo za snímek, který ukazuje následky pumového útoku v moskevském metru (8. srpna 2000). |
 Bill Frakes a David Callow získali první místo v kategorii Sports Singles v soutěži World Press Photo za obrázek finišující Marion Jonesové v olympijském závodě na 100 metrů. |
 Oliver Meckes a Nicole Ottawová získali třetí místo v kategorii Věda a technikav soutěži World Press Photo za snímek vědce Juergena Bachla s geneticky upravenou myší. |
 Španělský fotograf Matias Costa získal první cenu v kategorii People in the News v soutěži World Press Photo za snímek afrických imigrantů při vstupu do Španělska. |
 Angelo Turetta z Itálie získal první cenu v kategorii Arts Singles v soutěži World Press Photo za snímek odpočívajících herců ze seriálu La Piovra, který uvádí italská televize. |
 Fotograf agentury Reuters Suhaib Salem získal třetí cenu v kategorii Spot News v soutěži World Press Photo. Fotografie byla pořízena 28. června 2000 v pásmu Gazy. |
 Lara Jo Regan, USA, pro Life. Nespočitatelní: Rodina imigrantů z Mexika v texaském domově. |
