Von Aachen (1552–1615), původem z Kolína nad Rýnem, se vyučil řemeslu v Itálii a Německu. V jeho raném díle ze sedmdesátých a osmdesátých let 16. století doznívá renesance, jeho pozdní práce otvírají cesty k baroku.
Některé obrazy můžeme označit za manýristické: třeba zvláštně disharmonický portrét malířovy dcerky, kterému dominují nehezká tvář, vysoké čelo a šilhající oči. Anebo podobně realistický obraz Rudolfa II., zvýrazňující mohutně předsazenou bradu, šedivé vousy a unavený pohled.
Hans von Aachen byl velmi zručným výtvarníkem, jak dokládá paleta jeho technik, zahrnující malbu, kresbu perem nebo křídou stejně jako mědirytinu. A jsou to především menší formáty, které přitahují pozornost i po čtyřech stoletích. Zatímco velká plátna s náboženskými nebo mytologickými výjevy se většinou vyznačují stylizací, která scény poněkud umrtvuje, jeho kresby jsou až překvapivě živé – bezprostřední, dynamické a tajemné v náznacích.
Výstava v Císařské konírně zaujme jak proměnlivostí von Aachenova rukopisu během bezmála čtyřiceti let jeho tvorby, tak vybranými jednotlivostmi. Některá z vystavených děl přímo nutí diváka, aby se k nim vracel a obdivoval modernost jejich výrazu. Takový je symbolistně-dekadentní výjev z potemnělé jeskyně, v níž dva andělé oplakávají mrtvého Ježíše Krista, nebo vizionářská scéna, ve které se zpoza milenecké dvojice vynořuje neúprosná smrt.
Vydat se na pražskou výstavu Hanse von Aachena, která potrvá do 3. října, je dobrá volba.
Hodnocení: 80 %
