„Je to malý výběr z velkého tématu, které jsem zpracoval. Je to o válečné krajině, bojišti. Za své kariéry jsem fotografoval mnoho konfliktů a válek a tuto pokládám za nejproblematičtější a nejtěžší, protože tam vlastně nebylo zázemí,“ řekl Kratochvíl v průběhu středeční vernisáže výstavy Krajina ve válce. Časem by měla expozice v rozšířené podobě dorazit i do Prahy, autor o tom jedná s Galerií Pecka.
Kratochvíl do války vstoupil se spojeneckou armádou, ale v zemi se pohyboval jako nezávislý novinář, bezmála ilegálně. Ocitl se tak vlastně mezi mlýnskými kameny. „Iráčané proti nám bojovali, protože nás viděli jako součást spojenecké armády, a spojenecká armáda nás nemohla přijmout podle rozkazu svého vedení pod svou ochranu,“ poznamenal. Blízkému kontaktu s americkými a britskými vojáky se posléze vyhýbal, protože se snažili kontrolovat, co fotografuje.
V Iráku Kratochvíl působil od konce března do poloviny dubna a oslavil v něm i šestapadesáté narozeniny. "Neměl jsem strach. Já nemám strach, protože to vás jenom brzdí v rozhodování, co máte dělat,“ zdůraznil. Na jihu Iráku se nejprve pohyboval se skupinou svých kolegů, většinou však jednal na vlastní pěst.
Antonín Kratochvíl, který loni získal v soutěži World Press Photo hned dvě první ceny, nyní pracuje na knize o životním prostředí. Nejnovější záběry z Iráku budou tvořit její závěrečnou kapitolu. Fotografoval především krajinu a její proměnu vojenskými operacemi. Poprvé k tomu použil digitální fotoaparát, jenž mu prý hodně ulehčil práci. Autor je známý tím, že až na malé výjimky zásadně používá černobílý materiál, a ani jeho nynější práce nejsou barevné.
Kratochvíl emigroval z Československa v devatenácti letech, do USA se dostal v roce 1972. Prosadil se jako volný fotograf, který hojně publikuje v New York Times, Los Angeles Times, Newsweek či Esquire. Vydal dvě kritikou ceněné fotografické knihy: Broken Dream a Incognito. V Česku měl dvě rozsáhlé výstavy, Broken Dream na Pražském hradě a Mercy/Beze slov ve Veletržním paláci.
