Ani zpětně většinou nelze zjistit, kdo je kupcem. Soukromí sběratelé o publicitu příliš nestojí. Kdo by také chtěl upozorňovat, že má doma cosi cenného, co by stálo za ukradení? Z hlediska trhu s uměním je to však problém. Zvlášť když jde o značně vysoké částky. Nelze totiž ověřit, zda dílo skutečně změnilo majitele, či šlo pouze o snahu cenu uměle zvýšit.
Ceny uměleckých děl jsou závislé jedině na nabídce a poptávce. Zatímco obchodníci s cennými papíry mohou posoudit reálnost či nereálnost ceny akcií té které firmy podle jejích hospodářských výsledků, v případě obchodu s uměním žádný takový korektiv neexistuje. Jsou tři miliony za obraz Emila Filly, Toyen nebo Josefa Šímy moc, nebo málo? Těžko říct. Pokud se najde dost lidí, kteří takovou částku ochotně zaplatí, asi je to tak akorát. Jenže co když někdo začne s cenami manipulovat?
Nebylo by to ani příliš těžké: galerista dá do aukce dílo ze své vlastní sbírky, které za rekordní částku vydraží anonymní dražitel po telefonu nebo nastrčený agent v sále. Zpráva se rozkřikne a skuteční sběratelé budou napříště ochotni zaplatit vyšší částky, než byly doposud. Galerista si prodaný/neprodaný obraz pověsí zase zpátky na zeď a je to. V účetnictví pak uvede, že šlo o zmařenou aukci, že kupec za dílo nezaplatil, takže se vrátilo původnímu majiteli. To se však již nikdo nedozví.
Lidé z oboru tvrdí, že se takové věci skutečně dějí. Nikdo však nemá konkrétní důkazy, ani nechce vystoupit veřejně. Z podobných praktik bývají podezřívány zejména společnosti, které na svých aukcích dosahují nejvyšších cen. Žebříčku nejdráže prodaných obrazů za minulý rok dominují společnosti Antikva Nova Kodl a Pictura, které v první desítce společně obsadily osm míst. Mezi ně se na páté místo vklínila jen aukční síň Nuselská 19 a na desátém je brněnská společnost 1. Art Consulting.
"Nedovedu si představit, že bych předstíral koupi obrazu. To jsou obyčejné fámy, které s oblibou šíří konkurence," ohrazuje se proti nařčením z manipulace cen Michal Šeba z aukční síně Pictura. "Daňový úřad by si toho přece mohl všimnout," dodává. "To je jen obyčejná česká závist," doplňuje jej Martin Kodl. Milionové částky ani zdaleka nemusí znamenat, že jde o podvod. Obrazy nejsou housky. A to, že se díla téhož autora prodávají za velice rozdílné ceny, je naprosto normální. Proč některý obraz dosáhne rekordní ceny a jiný ne, nelze říct. Může jít o zcela unikátní dílo, o obraz se zajímavou historií původu, nebo třeba jen o to, že se kupci skvěle hodí k barvě pohovky.
Faktem nicméně je, že na podobné žebříčky je třeba pohlížet s notnou dávkou skepse. Nejsou nikým auditovány a opírají se pouze o údaje jednotlivých aukčních síní. I v případě, že nejsou nijak manipulovány, nelze je brát jako směrodatné vodítko. Umění není o rekordech, a to, že byl nějaký obraz prodán za x milionů, o jeho hodnotě vypovídá jen velice málo.
Nejlépe vydražené obrazy v roce 2002
1. Toyen: Růžový spektr, 3 150 000 Kč (Antikva Nova Kodl)
2. Josef Šíma: Le Havre, 2 950 000 Kč (Pictura)
3. Václav Špála: Koupání 2 900 000 Kč (Pictura)
4. Josef Šíma: Šílená královna, 2 800 000 Kč (Pictura)
5. Emil Filla: Zátiší se zmrzlinou, 2 600 000 Kč (Nuselská 19)
6. Antonín Procházka: Dívka v klobouku, 2 550 000 Kč (Pictura)
7. Josef Šíma: Odpoutaný strom, 1 800 000 Kč (Antikva Nova Kodl)
8. Emil Filla: Hlava, 1 500 000 Kč, (Antikva Nova Kodl)
9. Václav Špála: Milenci, 1 450 000 Kč (Pictura)
10. Antonín Slavíček: Dáma s červeným slunečníkem, 1 300 000 Kč (1. Art Consulting)
Pozn.: V závorce je aukční síň
 Zatím neznámý obraz Petra Paula Rubense Vraždění neviňátek byl na dražbě v Londýně prodán za 49,5 milionu liber, to je asi dvě a čtvrt miliardy korun. Je to v Británii nejdražší vydražený obraz. (11. července 2002) |
