Pokud Český Krumlov nespláchne velká voda, je tu v příštích týdnech pádný důvod k návštěvě: renomované art centrum Egona Schieleho vyhradilo většinu svých sálů ruskému umění posledního půlstoletí.
A jak napovídá už dlouhý název Politický plakát SSSR, Socialistický realismus, Současné ruské umění, Ruské videoumění, výstava se věnuje dílům z 50. až 80. let i aktuálním tendencím. Expozici doplňuje rozsáhlá přehlídka díla Konstantina Batynkova.
Dominuje revoluční rudá
O letos padesátiletém Batynkovovi, narozeném v Sevastopolu, sice většina návštěvníků slyší poprvé, ale jeho práce – v Krumlově jich visí na osm desítek, zhruba z poslední dekády – přitahují tématem i formou. A to si autor v obojím klade značná omezení: pokud jde o výraz, preferuje kresbu, případně akryl na plátně a nejčastěji se pohybuje po okrajích barevné škály, v bílé a černé.
Také námětové okruhy redukoval na dva: na jedné straně válečné scény a na straně druhé portréty dětí. Sotva hledat větší kontrast. A přitom Batynkov ani na moment nezavadí o klišé nebo kýč. Jeho práce mají ponurou, expresionisticky temnou až depresivní atmosféru, která na diváka naléhá a přesvědčivě sděluje dvojí krutou pravdu: válka je dnes všude. A nikdo jí neunikne.
Sál věnovaný umění socialistického realismu má náladu úplně opačnou. Dvacítka velkoformátových pláten z počátku 50. let je malovaná popisnou, občas mile neumětelskou metodou, živými barvami, jimž dominuje revoluční rudá, a s jediným záměrem: idealizovat myšlenkové vůdce, nejčastěji Lenina, ale i Marxe nebo Stalina. Autorský rukopis podléhá zadání, výrazovou specifičnost hledá divák marně.
Čeho se však obrazům dostává vrchovatou měrou, je absurdní komika. Ta pramení jednak ze samotné koncepce, podle níž prostý lid, reprezentovaný dojičkou nebo úderníkem, s otevřenými ústy a doširoka otevřenýma očima hltá svého božského vůdce – a jednak z názvů jednotlivých děl, jako jsou Komsomolská svatba, Elektrifikace nebo Lenin mezi dětmi.
Plakáty jako z Dikobrazu
Ještě větší prostor pro smích se otevírá s bohatou sbírkou sovětského politického plakátu z 50. až 80. let. Desítky a desítky prací, které běží po stěnách v těsném závěsu, se zřetelně vyvíjejí: od konstruktivistické avantgardy přes její vulgarizaci až k její kruté, byť nezamýšlené karikatuře. Mění se i povaha sdělení.
Každodenní apely střídají ujištění o věčnosti a správnosti myšlenky komunismu. Návody, jak se chovat v práci a zefektivňovat výrobu, visí po boku záběrů robustních figur se zaťatými pěstmi, které demonstrují oddanost věci a připravenost k boji proti imperialistickým štváčům.
Některým obrázkům nelze upřít výtvarnou kulturu; většina z nich však spadá do bizarního panoptika, které dlouhé roky nabízel týdeník Dikobraz.
Jako tečku za českokrumlovskou výstavou lze chápat ukázky soudobého ruského video-artu. I v těchto případech, v několikaminutových realizacích neohroženého dua Modré nosy, je absurdní humor základním stavebním kamenem. Nevybíravá politická satira tu jde ruku v ruce s nezávazným žertováním. Jednou si dvojice nastrká rachejtle do tepláků a odtud je pouští vstříc hvězdné obloze, podruhé se vydá cestou demytizace a nechá v různých polohách souložit ikony světové politiky a pop-kultury.
Porce poválečného ruského umění, kterou art centrum Egona Schieleho servíruje svým návštěvníkům, je vydatná. Chutě se sice různí, ale výsledek je jeden: zdařilá přehlídka umění, která provokuje svým povrchem i svojí hloubkou. A to divákovu paměť i jeho smysly.
Politický plakát SSSR, Socialistický realismus...
Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
Do 31. října, vstupné 120 korun.
Hodnocení MF DNES: 80 %
