První monografie o díle Káji Saudka vychází až teď. Proč tak pozdě?
Hlavně kvůli sběratelům, kteří vlastní podstatnou část jeho díla, jsou rozhádaní mezi sebou, nekomunikují a nechtějí sbírky zpřístupnit, a to ani Saudkově rodině. Další problém byla rodina, která má zkreslené představy v hodnocení Saudkova díla. Konkrétně 90. léta, kdy Saudek dělal zakázky pro nevěstince a dost se opakoval, považují za vrcholnou fázi. Kromě toho mají pocit, že všichni na Kájovi cizopasí a přiživují se. Mysleli, že vydat knížku, jejíž náklady jsou velmi vysoké, je lukrativní byznys.
Nakolik rodina nakonec výslednou podobu knihy ovlivnila?
V závěrečné fázi měly manželka a dcera Káji Saudka tendence zasahovat prakticky do všeho. Pro nakladatele i pro mě jako autorku z toho plynula řada nezvyklých, náročných, bizarních i nepříjemných situací, díky čemuž se vydání, původně naplánované na konec loňského října, pozdrželo. Za patřičnou úplatu a za značných komplikací se podařilo si "nezávislost" udržet a hlavně knihu vydat. Vyšla v podobě, za kterou si stojím a s níž jsem spokojená. Velmi promyšlenou, vydařenou grafiku publikace má na svědomí designér Štěpán Malovec.
Zmínila jste sběratele Saudkových děl. Kolik jste jich musela obejít?
Obejít, obvolat, obeslat, objet, uprosit, obměkčit, udolat, zahartusit. Nešlo jen o sběratele, ale také o Saudkovy fanoušky, známé, bývalé přátele, současné nepřátele, náhodné vlastníky, spolužáky ze základní školy, milenky... Bylo jich okolo padesáti.
Náročná práceHelena Diesing musela obejít či obeslat kolem padesáti lidí, než se jí podařilo shromáždit materiál na knihu. Saudkovi sběratelé třeba nechtěli své sbírky zpřístupnit. |
Logické by bylo, kdyby sběratelé spolupracovali a na své sbírky byli pyšní. V případě Saudka je to naopak: měl zřejmě dar na sebe nalepovat rozličná individua, spousta lidí má k jeho dílům fetišistický vztah. Nejobtížnější bylo alespoň zprostředkovaně zhlédnout díla, jejichž vlastníkem je Pavel Nosek, bývalý speleolog a dlouholetý Saudkův "archivář", který má mnoho klíčových či cenných výtvorů. Na jeho neochotě sbírku zpřístupnit vlastně ztroskotaly veškeré předchozí snahy vydat Saudkovi knihu či uspořádat větší výstavu.
Práce na knize asi musela být psychicky dost náročná...
Jsem odolná, ale nakladatel knížky dvakrát zkolaboval a skončil v nemocnici.
Kniha se soustřeďuje na tvorbu z 50. a 60. let, poslední dvacetiletí je zmíněno celkem stručně. Proč?
Kniha není členěná chronologicky, ale tematicky, Saudkovo dílo zpracovává zhruba do roku 1990. Po převratu sice mohl Saudek tvořit bez omezení a zákazů, ale rozmělnil se v řadě třetiřadých zakázek, komiksu se prakticky nevěnoval. Jeho styl i osobnost rozkládal alkohol a další faktory. Kniha to nezastírá, ale není třeba to sáhodlouze rozpitvávat.
V knize zmiňujete Saudkovy lásky, k nimž patřila i Olga Schoberová. Proč se odmítla na vzniku publikace podílet?
Olga Schoberová žije v ústraní, vyhýbá se veřejnosti i bývalým známým. Václav Vorlíček mi říkal, že se s ní několikrát marně snažil sejít, Jiří Suchý se o ní zase marně snažil natočit film... Bohužel nerozlišuje mezi novinářem, který se zajímá o ni, a kunsthistorikem, který shromažďuje fakta o výtvarníkovi, s nímž dva roky žila. Je možné, že Saudkovy kresby, které vlastní a jež vzhledem k datu vzniku budou velmi cenné a kvalitní, zahučí v propadlišti dějin.
Jak si vysvětlujete, že Saudek maloval i brigádníky, komiks Major Zeman i spartakiády…
Velký zlom bylo manželství a založení rodiny, kdy začaly více rozhodovat finance, příjem. Byl rád, že může kreslit, stala se z něj placená síla. Nebyl na to hrdý, v pozdějších rozhovorech uváděl, že se za to stydí. Ale třeba Major Zeman je výborně udělaný komiks. Na druhou stranu je pravda, že Saudek za normalizace tvořit mohl. Pracoval zhruba deset let pro Českou televizi, měl slušné příjmy.
V čem spočívá Saudkův největší přínos?
Především v tom, že byl plnohodnotným představitelem popkultury v dobách, kdy byla její role potlačovaná a regulovaná. Saudek bývá označován za krále českého komiksu – a to je věcné hodnocení. Dlouho to byl jediný Čechoslovák, který vytvářel komiks na úrovni srovnatelné se "západní" produkcí. Ovlivnil generaci dalších kreslířů, měl řadu následovníků, přičemž někteří z nich z toho, co něj odkoukali, profitují dodnes.
Jakou jeho práci máte nejradši?
Dá se říct, že mám citovou vazbu na Pepíka Hipíka, lahodí mi hororově napjatá atmosféra Kolotoče a Věčného návratu a obecně obdivuju Saudkovy městské scenérie a také jeho typografické schopnosti. Také by mi určitě nevadilo, kdybych vypadala jako Muriel.
Jak hodnotíte jeho erotické kresby?
Saudkova tvorba je obecně prodchnutá erotickým nábojem, asi málokterá odborná publikace nabízí ženské vnady v tak hojném počtu. To je prostě Saudek. V kapitole týkající se erotických kreseb a skic tak jde spíše o čistou pornografii. Tu z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let, jako například Tři grácie nebo Orální sex I a II, považuji za mistrnou.
Existuje mezi současnými českými komiksovými autory někdo, kdo by se Saudkově úrovni přibližoval či s ním byl srovnatelný?
Podle mě vrcholný Saudek zatím překonán nebyl a v něčem ani být nemůže. Už z toho důvodu, že ani jeden ze současných kreslířů zatím například nedostal příležitost podílet se v takové míře na tvorbě filmu.
Helena Diesing
|
Narodila se roku 1977. Vystudovala obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Specializuje se na historii a teorii komiksu, karikaturu a ilustraci. Diesing v minulosti připravila úspěšnou multimediální výstavu nazvanou Kája Saudek and the 60’s aneb Zlatá šedesátá komiksově!, která se konala v Českém centru v pražské Rytířské ulici od loňského listopadu do letošního ledna.
