Co může možnost tvořit v augmentované realitě znamenat pro pouliční umění?
Pro mě osobně by mohlo jít o způsob, jak se svým způsobem k určitému typu street artu vrátit. AR totiž spojuje reálný svět s digitálním. My jsme na začátku tohoto spojení a to mě moc zajímá.
Znamená to, že zde vznikne něco jako “paralelní svět”?
Já myslím, že už vzniká. Věřím tomu, že za pár let bude rozšířená realita úplně běžnou součástí každodenního života. Otázkou je, jaká platforma či poskytovatel ten prostor ovládne a za jak dlouho se objeví vhodný nosič. Myslím, že chytrý telefon to není. V momentě kdy se na svět budeme dívat skrze chytré brýle, nastane průlom.
A co samotný vztah té nové reality s uměním? Bude fungovat?
Určitě se s ním budeme setkávat víc a víc. Vnímám to jako další techniku jak prezentovat jakoukoliv vizi a nemusí být ani umělecká. Firmy už takto celkem běžně prezentují svoje výrobky, které si můžete prohlédnout u sebe doma. Každopádně si dovolím odhadnout, že klasický obraz na plátně ještě dlouho nic netrumfne.
Vy sám jste spíš online nebo offline člověk?
Já jsem online, ale na reálné věci se rád podívám naživo.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
Vaše dílo se jmenuje Kosmická galaxie. Co bylo inspirací?
Tato instalace je další variací na moje sochy, které jsem vytvářel z laminátu či bronzu. Jen mám teď díky AR možnost ji rozhýbat bez ohledu na zemskou gravitaci, což mi v jistém směru hodně uvolňuje ruce.
Já tyto sochy nazývám Mechanické galaxie, protože se snažím v kompozicích procházejících se koulí postavit něco, co je na pomezí stroje a planety – tedy, že se to pohybuje jako stroj, ale pulzuje jako organismus.
Kosmická galaxie je k vidění na Lyčkově náměstí – sehrálo místo roli už při tvorbě?
Lokaci pro moji instalaci jsme několikrát měnili, protože jsme se potýkali s různými překážkami, které jsme nečekali. Původně byl záměr vytvořit gigantickou instalaci na Vítkově, ale ukázalo se, že musíme jít komornější cestou, protože technologické možnosti ještě nejsou tak daleko. Instalace musí svou kompozicí přesně pasovat na to konkrétní místo, takže jsme předělávali a předělávali.
Jak vlastně probíhá ten samotný technický vznik „virtuálního“ díla?
Základní kompozici jsem nahodil v 3D aplikaci na mém iPadu a s tou jsme pak pracovali s profesionálními 3D modeláři v Brainz studiích. Tam jsme dodali správnou texturu, rotace a pak i zvuk. Ale asi nejnáročnější programátorskou částí bylo ten model usadit do reálného prostoru.
A co obecně vztah Prahy i dalších českých měst k umění ve veřejném prostoru? Jak jej hodnotíte?
Vnímám, že se dějí různá výběrová řízení na malování muralů. To mi přijde jako hezký posun. Ale aby města financovala například moderní sochy ve veřejném prostoru, to skoro neregistruji. Když se něco objeví, tak to financuje soukromý subjekt. Přitom umění každého člověka obohacuje, aniž si to třeba uvědomuje. Socha ve veřejném prostoru nemusí být jen pomník významnému předkovi.
Na jaře jste měl první sólovou výstavu v Bruselu. Zasáhla do ní ještě pandemie, nebo už vše proběhlo v pořádku?
Pandemie zasáhla do všech mých posledních výstav. V lednu jsem nebyl na zahájení své výstavy v Paříži a ani v květnu jsem nejel do Bruselu na výstavu, kterou zmiňujete. Výstavy s omezeními ale proběhly a byly úspěšné. Pohyb zboží po světě naštěstí stále funguje. V létě jsem měl výstavu tady v Praze a ta proběhla, dá se říci, bez omezení.
Ovlivnila vás a vaše umění nějak výrazněji pandemie? Výtvarníci většinou hovoří o tom, že díla se prodávala i přes lockdown…
Loni jsem si docela ten lockdown užil, protože se všechno zklidnilo a mohl jsem chvíli pracovat bez tlaku, který je na mě za běžného provozu vyvíjen. Taky odpadlo cestování a musím říct, že se mi ulevilo. A ano, díla se prodávala i loni.
V pondělí byly poprvé rozdány Ceny České akademie vizuálního umění. Co říkáte na snahu tuzemskou uměleckou scénu trochu více institucionalizovat?
Myslím, že každá snaha se počítá.
A co máte v plánu dál?
V druhé půlce října mám solo výstavu v Miami a pak v listopadu v Šanghaji. Jednáme o velké muzeální výstavě na příští rok v Číně, ale uvidíme. USA jsou uzavřené do listopadu, takže tam se na svou vernisáž nepodívám.
Čína ta je zavřená úplně a několik měsíců se to nezmění, takže tam také nepojedu. A výstava v Riu de Janeiru se také stále odkládá a situace se tam moc nelepší. Takže také nic. Ještě že máme alespoň tu Evropskou unii a mezikontinentální nákladní dopravu. I ta se ale mimochodem brutálně zdražila.
