Mozaika vítězných fotografií rozdělených do osmi kategorií dokumentuje osobnosti, dramatické události, přírodní katastrofy či sportovní výkony roku, nevytváří však jasný obrázek o tom, co se letos u nás událo.
Na rozdíl od mateřské výstavy World Press Photo, která o tom, co se děje ve světě, dává lepší představu, Czech Press Photo smíchává zpravodajství české se zahraničním. Vítězné snímky prezentuje v osmi po sobě jdoucích kategoriích.
I přes rozdělení působí výstava vzhledem k četnosti vystavených snímků nepřehledně. Celkový dojem pak připomíná roztříštěné puzzle z tisíce dílů. Výstava nechává na divákovi, aby si z obrazové četnosti vytvořil obrázek o společnosti sám, tedy pokud se v nich neztratí.
Na kvalitu fotografií to však nemá vliv. Například vítězný snímek Dana Materny Exekuce dítěte je zajímavou a emocemi nabitou výpovědí o tom, že i válka mezi lidmi může mít vážné následky. Fotoreportáž Petra Davida Joska o vojácích v Iráku pak připomíná zdánlivě vzdálená bojiště.
Série snímků Petra Wagenknechta zaznamenala epidemii ptačí chřipky a s ní spojené masové vybíjení domácích opeřenců. Stále živou veřejnou debatu o případném umístění amerického radaru v českém vojenském újezdu dokumentuje série snímků z manifestace odpůrců radarové základny v Brdech.
V kategorii portrét se Andrej Balco věnuje "ilegálům" z Ukrajiny, kteří pracují načerno na Slovensku. Černobílé fotografie Michala Novotného představují tradiční domorodé zápasy v Senegalu. Nechybí ani gorilí mládě Moja z pražské zoo fotografa Michala Čížka.
