Výstava děl Emila Filly, která byla naposledy veřejnosti představena před třinácti lety v Galerii hlavního města Prahy, klade největší důraz na rané autorovy malby a na období, kdy umělec tvořil v evropských přímořských oblastech. Jelikož byla většina vystavených pláten zapůjčena ze soukromých sbírek, je sestava jednotlivých prací netradiční - některé malby zatím ještě nebyly vystaveny pohromadě. Filla je také prvním malířem, který v galerii Antikva Nova Kodl odstartuje cyklus monografických výstav. Vždy na několik týdnů by zde měl být představen některý významný výtvarník.
Podle slov Františka Dvořáka, jednoho z řečníků na vernisáži výstavy, "z obrazů Emila Filly vychází něco nevyslovitelně přitažlivého." I přesto byl Filla svého času odmítán a jeho tvorba nebyla úplně pochopena. Autor sám se však cítil jako "gotický malíř, kterému šlo jen o naplňování doby".
Emil Filla (1882 - 1953) pocházel z Chropyně. Vystudoval pražskou Akademii, kde své okolí udivoval rozsáhlými znalostmi filozofie. Výtvarnou dráhu zahájil coby člen skupiny Osma. První práce Filla tvořil bez jakýchkoli příprav, spíše impulzivní formou. Postupně se přiklonil k novému uměleckému směru počátku století - ke kubismu, v němž začal malovat nejprve zátiší a postupně přešel na podobenství bojů a zápasů, zápasy zvířat a motiv přepadení a zabíjení. Během druhé světové války byl Filla společně s Josefem Čapkem zatčen a uvězněn. Tvořit znovu začal až v roce 1945, kdy namaloval soubor krajin z Českého středohoří.
 Emil Filla: Hlava |
 Emil Filla: Zátiší s křičící hlavou |
 Emil Filla: Podobizna starce |
 Emil Filla: Osvobození Buchenwaldu |
 Emil Filla: Zátiší na stole |
 Emil Filla: Mandolinistka |
