Vladimír Houdek - Alej

Vladimír Houdek - Alej - Z výstavy Cena kritiky za mladou malbu 2010 | foto: REPRO: Galerie kritiků

Česká malba chytá druhý dech, důkazem je výstava finalistů Ceny kritiky

  • 1
Výstava finalistů Ceny kritiky potvrzuje, že česká malba chytá nový dech. Výborný je nejenom vítěz Vladimír Houdek, ale všech dalších devět finalistů.

Povězme hned zkraje, že výsledek třetího ročníku celostátní soutěže Cena kritiky je mimořádně zdařilý. Ačkoli v sálech pražské Galerie kritiků visí pouhé dvě desítky obrazů, divák odchází s dojmem, že ten nový dech mladé české malby, pro kterou je soutěž určena, je vskutku silný.

Poetiky desítky zastoupených, ani ne třicetiletých tvůrců mají k sobě v lecčems blízko, stejně jako častokrát zřetelně navazují na tradici, ale nechybí jim to základní: chuť a odvaha malovat za sebe, a to s ironicko-humorným odstupem jednak od tématu, jednak od instituce umělce.

Potvrzují to zejména plátna vítěze Vladimíra Houdka (1984) a o rok starší Dragany Živanovičové, která obsadila jedno ze dvou druhých míst. Právě jejich práce – oba studovali, respektive stále studují na pražské Akademii výtvarných umění – ukazují dvě polohy, které výstavě dominují.

Neklidně pulzující barvy

Houdek má za učitele Vladimíra Skrepla, mistra živelné, expresivní, pop-artem i gestickou abstrakcí ovlivněné malby; Živanovičová absolvovala u ikony české výtvarné grotesky Jiřího Sopka.

Cena kritiky

Cenu kritiky za malbu uděluje od roku 2008 mladým umělcům do třiceti let Sdružení kritiků a teoretiků umění.

Zatímco Houdek těží sílu svých pláten z kontrastu zdánlivě přesného rozvržení plochy, neklidně pulzujících temných barev a komické figury, která dává celku silný rytmus, Živanovičová sází na karikaturu – své obrazy věnovala aktuálnímu fenoménu narcismu. A je na divákovi, jestli si do postavy anonymního emailového kulturisty projektuje sportovce, politika, nebo pseudokulturní celebritu.

Expresivní linii ve svých malbách dále sledují Adam Štech, Jakub Janovský nebo Marek Číhal, přičemž výraz posledně jmenovaného je mezi všemi zastoupenými nejsyrovější, nejuvolněnější: les a jeho zvířena jsou v jeho podání redukovány na několik málo prudkých tahů.

Linii kultivované a vtipné karikatury rozvíjí zejména Miroslav Polách, jednak ve svém obraze Umělec zavazující si tkaničku, jednak na plátně, z něhož na diváka vystrkuje zřejmě tentýž anonymní mistr svůj holý zadek.

Rozcestník umění

A za zmínku stojí ještě jedno jméno, hned to první, které padne divákovi do oka po vstupu do galerie – Lukáš Karbus. Jeho zařazené práce jsou jako rozcestník: lze z nich odbočit ke klasické krajinomalbě, která je jejich námětem, lze v nich sledovat ozvuky secesní estetiky, lze v nich nahmatat autentickou spojnici s art brut čili surovým uměním.

Adam Štěch - Upírka

Jeho obrazy zvládají práci s barvou i tvarovým detailem, zvláštním způsobem nakládají s kompozicí a při tom všem jsou výrazově spíše krotké, tiché, tajemné. Ostatně Karbus, absolvent ateliéru Martina Mainera na Fakultě výtvarných umění v Brně, získal letos druhé ze dvou druhých míst.

Třetí ročník Ceny kritiky je opravdu mimořádně zdařilý: po stránce výběru, citlivé instalace i naděje, kterou do možností soudobé české malby vkládá desítka oceněných umělců.

Cena kritiky za mladou malbu 2010
Galerie kritiků, palác Adria, Praha
kurátorka Vlasta Čiháková-Noshiro; do 21.2.
Hodnocení MF DNES: 90%