Brno vystavuje židovskou kulturu

Výstava Židovská Morava, Židovské Brno, jež se koná v brněnském Domě umění, je součástí dlouhodobého projektu sdružení K2001 - společnost pro kulturu a dialog. Ta chce připomínat bohatství židovské kultury a její přínos pro Moravu. Že o této historické etapě víme málo a že si zaslouží větší pozornost, není pochyb. Takto nazíráno, je projekt K2001 záslužný. Pokud však máme hodnotit samu výstavu, nezbývá než konstatovat, že ušlechtilý záměr ještě nezaručil kvalitní výsledek.
Dějiny Moravy jsou s dějinami židovského národa dávno úzce spojeny: první zmínka o židovských obchodnících na moravských tržištích pochází z roku 903 a trvale se Židé na Moravě začali usazovat od 12. století. Mezi významná sídla patřily Holešov, Boskovice, Dolní Kounice, Mikulov, Uherský Brod, Brno a další. Ale až zrušením diskriminačních zákonů v polovině 19. století se otevřel prostor pro plnou emancipaci židovských obyvatel. Řada osobností se pak výrazně uplatnila v obchodu, průmyslu, vědě a umění. Byla to právě kultura, jež sehrála v procesu emancipace a asimilace evropských Židů nejdůležitější roli. Kultura a umělecký věhlas se totiž staly prostředkem k překonání přetrvávajícího antisemitismu a k začlenění se do společnosti.

Výstava Židovská Morava, Židovské Brno

Dům umění města Brna

Výstava trvá do 11. února 2001

Podrobnosti o výstavě naleznete ZDE.

Moravští Židé, většinou německy jazykově orientovaní, byli součástí tohoto procesu v rámci Rakouska-Uherska a důležitou roli ve všech oblastech kulturního života hráli i po celé období první republiky. Předválečné Brno přitahovalo pro svou geopolitickou polohu množství významných světových literátů, architektů a umělců, kteří zásadním způsobem ovlivnili kulturní život města a celého regionu. Nacistickému tzv. konečnému řešení padlo za oběť celých 90 procent populace moravských Židů a spolu s nimi zanikla také naprostá většina židovských obcí, jejichž kořeny často sahaly až do středověku. Dnes jsou na Moravě pouze tři aktivní židovské obce - v Brně, Olomouci a Ostravě.

Ale zpět k výstavě. Jejím hlavním nedostatkem je, že se autoři ani v náznaku nepokusili vymezit, co rozumějí pod pojmem židovská kultura. Stejně tak nechali stranou problém náboženského a národnostního významu židovství a rozlišení kultury ortodoxních obcí a asimilovaných Židů. Vedle historických dokumentů a krátkých portrétů význačných moravských Židů tak na výstavě vedle sebe najdeme synagogální vybavení, košerovací nůž či vál na macesy, stejně jako model brněnské vily Tugendhat nebo kostým z inscenace HaDivadla Jób. Expozice budí pocit, že kurátoři pouze snesli na hromadu řadu artefaktů, které lze nějakým způsobem označit přívlastkem židovský, a opatřili je popisky.

Jistě, jediná výstava nemůže nahradit chybějící vědeckou práci. Ale chci-li připomenout přínos židovské kultury, měl bych se alespoň pokusit jasně pojmenovat, v čem tkví její specifičnost.

Z výstavy Židovská Morava, Židovské Brno.

Z výstavy Židovská Morava, Židovské Brno.

Z výstavy Židovská Morava, Židovské Brno.

Z výstavy Židovská Morava, Židovské Brno.