Brněnské bienále se chlubí ulítlými časopisy i plakáty z Afriky

Letošní Mezinárodní bienále grafického designu v Brně je osvěžující cesta napříč časem i prostorem. Počítá s Freudem i máničkami.

Bienále Brno

Pořádá Moravská galerie v Brně, trvá do 24. října 2010.

Brněnské bienále není jen smršť stovek plakátů a reklamní grafiky. Tradičně stojíi i na doprovodných výstavách, mnohdy lepších než soutěžní výstava. Mají jasnou kurátorskou myšlenku, jako v případě expozice Cosi tísnivého, jež je jednou z nejlepších za poslední roky.

Představují design, jak ho ve střední Evropě neznáme, jako u výstavy nazvané Ďábel, smrt a Schwarzenegger s podtitulem Africký pouliční filmový plakát. A loví v neprozkoumaných vodách historie alternativních časopisů, které po roce 1989 nejdřív svobodně vtrhly na scénu, pak pomalu odumíraly a teď se některé kultovní zase nadechují.

Bienále tvoří celkem sedm výstav a kromě té soutěžní a výstavy mezinárodní poroty stojí právě tyhle tři expozice za vidění.

Cosi tísnivého z podvědomí

Je cosi tísnivého v mysli lidské, to věděl už Freud. Surrealismus z toho snového, mystického a nevědomého stvořil díla, která nás fascinují dodnes. Už ve 20. a 30. letech byl grafický design surrealismem ovlivněný a jeho stopy v něm můžeme najít dodnes, i když na první pohled se něco tak systematického jako design může surrealistické spontaneitě vzpírat.

Právě v tomhle švu se rodily práce Toyen, Štyrského, Teigeho, Teissiga, Jana a Evy Švankmajerových.

Sbírka Ricka Poynora, kterou prezentuje výstava Cosi tísnivého s podtitulem Surrealismus a grafický design, představuje britský i francouzský grafický design a překvapivě divákovi připomíná, co všechno vychází z podvědomí: Felliniho Giulietta a duchové, Hitchcockovy filmy, Švankmajerův Otesánek. A také písmo Edwarda Felly nebo slavný Stefan Sagmeister. Ale výstava není tísnivá, je spíš objevná a sexy. Jako by znepokojivé démonické bytosti nežily jen na obrazech, ale vznášely se přímo ve výstavní síni a dotíraly na návštěvníkovy nejzasutější představy.

Plakát na pytli od mouky

Podobně objevné jsou i další dvě menší expozice. BigMag ukazuje dvacetiletí alternativních časopisů v porevolučním Česku. Před čtyřmi lety byla nejsvěžejší výstavou Peškova a Macháčkova "dílna" nazvaná Z Marsu a na minulém bienále streetartové City’s Celebrities, letos hraje tuhle roli právě BigMag.

Co kde najdete

Uměleckoprůmyslové muzeum – soutěžní přehlídka, výstava členů mezinárodní poroty, výstava portugalského studia R
Pražákův palác – kurátorská výstava Ricka Poynora Cosi tísnivého, výstava časopisů BigMag
Místodržitelský palác – soutěžní přehlídka, výstava prací Jana Solpery, Tiskařská elita
Palác šlechtičen – Ďábel, smrt a Schwarzenegger: Africký pouliční filmový plakát ze sbírky Wolfganga Stäblera

Živá instalace Aleše Najbrta, Michala Nanoru a Bohumila Vašáka připomíná úleťácký obývák, uprostřed něhož člověk může sedět na kanapi a ze stolku brát další skvosty. Stará Vokna, Mašurkovské podzemné, Neon, Živel či Tamto se čtou s nostalgií a naplňují člověka tvůrčím potenciálem.

Jako zjevení pak působí africký přístup k plakátu zastoupený pracemi z Ghany a Senegalu. Ghana má po Hollywoodu a Indii třetí nejrozsáhlejší kinematografii, zásobuje místní diváky v kinech pod širým nebem zejména příběhy na motivy afrických mýtů postavených na souboji dobrých a zlých sil.

Plakáty k nim jsou ručně malované na jutové pytle od mouky a dělají je obvykle neprofesionální výtvarníci inspirovaní Hollywoodem i místní magií. Občas do místního kina zabloudí i hollywoodský trhák, a tak je možné na výstavě vidět i plakát na Conana nebo na Resident Evil.