Jste stejný ročník narození jako prokletý surrealistický básník a výtvarník Karel Šebek, jenž je ale už dvacet let nezvěstný. Ve Vrchlabí kdysi proběhla výstava s názvem Karel Šebek žije. Myslíte si, že na tom může být něco pravdy?
Kdyby žil, pak si myslím, že bychom o něm ještě hodně slyšeli. Domnívám se, že už je bohužel po smrti. Ztratil se a neví se, jakým způsobem. Byl to výborný kamarád, jehož osud mne zasáhl. Jeden čas jsme si byli hodně blízko, dokonce bydlel v mém ateliéru na pražských Hřebenkách, kde se scházeli mí přátelé z okruhu pražských surrealistů. Šebkovo působení ve svém ateliéru jsem ale musel po čase ukončit, protože se snadno kamarádil a bohužel si tam pozval partu smíchovských Romů. Nejenomže mi tam z toho udělali kůlničku na dříví, ale navíc odcizili moji tehdejší sbírku gramofonových desek a skoro celou knihovnu. To už je ovšem stará historie...
Mé obrazy potřebují soustředění a čas, aby se do nich člověk ponořil a trochu o nich přemýšlel. Nejsou primárně na ozdobu.
