Richard Fritscher
1. 12. 2001 16:08
dokončení příběhu - Puklá pata
Pane Svěrák, omlouvám se za zdržení - nejsem zatím s internetem příliš velký kamarád.
"Dobře," odpověděla dívka a masírovala si ztuhlé údy. "Jak jste se, proboha, dostala do toho koberce?" zeptal se ještě zcela zmatený Bohouš, ale zároveň si již prohlížel její, nutno říci, krásnou a vzhledem ke způsobu přepravy jistě i velmi pružnou postavu. Dívka se na Bohouše podívala pohledem štvané srny:"Jde o způsob placení mého dluhu v zaměstnání." To Bohouše pobavilo a vyděsilo zároveň. Při své nevelké bystrosti si nebyl schopen rychle vybavit zaměstnání, kde k podobným případům dochází. Jeho vzpomínka na nemnohé přečtené novinové zprávy, většinou o Indiánech, také nikam nevedla. "Víte, slečno," povídá a nejistě ji pomáhá rozproudit krev v téměř bezvládné paži,"možná by jste se mi měla se svými útrapami svěřit." Přitom se poněkud začervenal. Uvědomil si, že právě docela plynule komunikuje s dívkou, což se mu nedaří již několik měsíců. Popravdě - jsou tomu téměř dva roky, kdy jeho bývalá přítelkyně Iveta objevila pod polštářem úhledně srovnaná indiánská pera a přehlížeje jeho dobře míněný argument, že je má uschovány pro štěstí v intimních chvílích, ztropila mu hysterický výstup. Vše ukončila výkřikem, že má nějakou zlou indiánskou úchylku a odešla. Navždy. "Víte, Bohouši," povídá ta snědá dívka,"já pracuji v hospodě. Ano tam, kde jste si dal odpoledne nealkoholické pivo. Můj šéf, nějaký Jabůrek, se vsadil, že Vás k smrti vyděsí." "To se mu povedlo," odtušil Bohouš, ale zároveň byl v té chvíli nevýslovně šťastný, že nějaký potrhlý Jabůrek existuje. "Společně se svými kumpány mě zamotal do toho hrozného koberce, zatímco Vy jste si dával to nemožné pivo," říkala dívka dívaje se pozorně po pokoji. "Bohouši, chlapi v hospodě říkali, že jste fanda do Indiánů. Je to pravda?" pronesla dívka jemně a podívala se mu přímo do očí. Bohouš pookřál. Tohle byla jeho parketa. "Jistě, povídá změněným, jakoby mužnějším hlasem. Ve skutečnosti si říkám Puklá pata. Po důvodu zatím nepátrejme, není to podstatné. Mám doma sbírku skutečně vzácných indiánských relikvií. Po dědečkovi," vykládá Puklá pata naoko skromně a současně ze všech možných šuplíků, skříní a různých důmyslných skrýší vytahuje na světlo Boží ty nejúžasnější indiánské trofeje. Dívka, zjevně šokována množstvím i hodnotou, zjihla a povídá:"Mně, Puklá pato, zase říkali v našem indiánském oddíle Sivá holubico - bydleli jsme totiž na Slovácku," objasnila své jméno překvapenému soukmenovci. Puklá pata téměř zalapala po dechu. To je ta dívka, na kterou čekám celý svůj život! Krásná je, rozumí mé nevšední zálibě a navíc má indiánské základy! Vřele pohlédl do jejích černých očí a pochopil, že i jí není lhostejný. Teď však měla přijít chvíle, kdy náš milý Indián zví pravdu o dluhu v zaměstnání svého splněného snu. Ozvalo se zaklepání. Společně šli otevřít. Stojí tam takový starší, obyčejný muž s bříškem. "Strýcu Skrúcaný!" vykřikla Sivá holubica a k úžasu zkoprnělé Puklé paty nezvaného návštěvníka objímá. "To sú stréc Skrúcaný a toto děcka z našého slováckého indiánského krúžku Strážnické pierko!" pronáší zcela neindiánsky ke ztichlému Bohoušovi, který jen němě počítá procházející děti. "Gratuluju, synku!" tiskne stréc ruku pobledlé Puklé patě:"Takovou sbírku indiánských trofejí jsem eště nikdá neviděl. Počítám, že alespoň část uvidím v našem strážnickém muzéu!" pronáší vážným hlasem zřejmě slovácký Vinnetou a furiantsky dloubá Bohouše do boku. "A tímto, Sivá holubico, splácíš dluh našemu indiánskému oddílu, který jsi opustila a odjela do Prahy," zkřiví znechuceně hubu stréc Skrúcaný. Děcka stojí v půlkruhu, stréc pokojně kyne rukou, Sivá holubica se zářivě usmívá a Puklá pata si najednou připadá jako host na besídce strážnického Domu kultúry.
Dovětek:
Vše způsobila matka Puklé paty Božena. Již se nemohla dívat na utrpení svého syna v supermarketu. Také Bohoušova přezdívka - Puklá pata ji, na rozdíl od syna, nepřipadala příliš lichotivá a perspektivní. Zveřejnila proto inzerát s popisem všech indiánských relikvií, které její syn tak pečlivě schraňoval a opatroval. Suita strážnických dětí pod vedením stréca Skrúcaného a za přispění bývalé indiánské vedoucí pak vymysleli lest v podobě překvapení v koberci.
A co Puklá pata? Drže se za ruce se Sivou holubicou pronesla přidušeně, opatrně radostně své:"Haúúúúúgh!".