Vratislav Effenberger (1923-1986) v českém poválečném surrealismu plnil podobnou funkci jako Karel Teige v jeho první, meziválečné vlně. Byl především jeho teoretikem a organizátorem, po roce 1945 obnovil československou surrealistickou skupinu, redigoval řadu sborníků a časopisů, mimo jiné legendární Znamení zvěrokruhu.
Založil také v roce 1969 revui Analogon, jež byla po vydání prvního čísla zakázána, ovšem od roku 1990 vychází obnovený časopis dodnes a je základní platformou dodnes živé české surrealistické scény.
Dvacet svazků
Effenbergerovo dílo je neuvěřitelně rozsáhlé, oficiálně publikován byl ovšemn zatím jen zlomek. Několik málo titulů ze 60. let, pak dlouhá pauza, v roce 1991 první vlaštovka v podobě souboru "pseudoscénářů" Surovost života a cynismus fantasie, a opět mnohaletá prodleva.
Vratislav Effenberger
Až v roce 2004 se nakladatelství Torst chopilo autorova odkazu a s tradičně pečlivou ediční přípravou vydalo první svazek jeho sebraných spisů, Básně 1940-1951. Druhý "špalek" Effenbergerovy poezie, tentokrát z let 1955-1986, následoval o tři roky později.
Gigantický projekt je rozplánován na dvacet svazků, objeví se v něm autorovy scénáře, eseje a teoretické stati o filmu, literatuře, divadle i výtvarném umění. Podle informací majitele nakladatelství Torst Viktora Stoilova se v budoucnu na vydávání Effenbergerových spisů v budoucnu mají podílet i další nakladatelství, například Akropolis, jež vydá Effenbergerovy studie o Osvobozeném divadle.
Na černé listině
Vratislav Effenberger: Republiku a varlata (obálka)
Kniha Republiku a varlata, která je třetím svazkem Effenbergerových spisů, vlastně nenásleduje logicky ani časově po dvou předchozích básnických svazcích, nakladatel však po jejím zařazení sáhl pro její stálou aktuálnost. Autor toto dílo, jež stojí na pomezí esejistiky, historiografie a beletrie s výrazně osobnostním puncem, psal v letech 1970-1977.
Za jeho života samozřejmě nikdy nevyšlo - od konce 70. let, kdy podepsal Chartu, patřil Effenberger, ostatně stejně jako po většinu svého tvůrčího života, na "černou listinu". Až po sametové revoluci bylo Republiku a varlata vydáno na čtyři díly v obnoveném Analogonu. Vydání díla v rámci spisů je tedy první knižní.
Nepravděpodobné souvislosti
Republiku a varlata tvoří dvě hlavní části, ve kterých autor analyzuje a podrobuje vesměs sžíravé a na poměry současného trendu "politické korektnosti" nebývale ostré kritice vlastně celé dějiny dvacátého století.
V první části se zabývá dvěma hlavními evropskými diktaturami, komunismem (se kterým v mládí sympatizoval, což sám poctivě přiznává a svůj osobní vývoj v tomto ohledu vysvětluje) včetně čínského maoismu, a nacismem. Druhá část Má vlast je pak zaměřena na uzlové body českých dějin, masarykovské ideály první republiky, nástup socialismu, rok 1968 a následující šeď normalizace.
V jakémsi apendixu Nepravděpodobné souvislosti se pak snaží - jistěže velmi kontroverzní myšlenkovou cestou - například najít společné rysy činů Jana Palacha a řidičky nákladního auta Olgy Hepnarové, která v roce 1973 záměrně přejela několik osob, stojících na nástupním ostrůvku pražské tramvaje.
Bez servítků
Vratislav Effenberger si rozhodně ve své knize, jejíž název symbolizuje touhu po moci jako hlavní smysl vývoje moderních dějin, nebere žádné servítky. Spadá do jeho pozdního tvůrčího období, kdy nepotřeboval jako člověk stojící zcela stranou oficiálního systému, uzavírat žádné kompromisy.
František Dryje a Šimon Svěrák ostatně svůj doslov k republice a varlatům nazvali Zpověď dítěte svého vzteku. Což je poměrně přesná definice díla. Díla, ve kterém čtenář nemusí - a asi ani nebude - souhlasit se všemi autorovými vývody a soudy, ale k přemýšlení jej bude provokovat jako málokteré jiné.
