Z kritiků si hlavu nedělá, což ilustruje i historkou své dcery. Učitel se jí zeptal, jaký je rozdíl mezi literaturou vážnou a lehkou. Dcera pohotově odpověděla: sto padesát let. A matka dodává, že nejde o nálepky, ale o vypravěčství. A k tomu jsou prý Irové obzvláště náchylní.
Dreyerová, která nedávno pobývala v Praze, se po celém světě proslavila thrillery z lékařského prostředí, k nimiž má nezpochybnitelné předpoklady – šestnáct let ošetřování na traumatologii.
"Do nemocnice jsem přišla, když mi bylo devatenáct. O životě a jeho těžkostech jsem neměla ani ponětí, což se však rychle změnilo," vzpomíná Dreyerová na náročnou, nicméně milovanou práci.
Z neradostných osudů, které se v nemocnici každou chvíli přihodily, se potřebovala nějak odreagovat. A tak po nocích začala psát romantické příběhy, které posléze vydávala pod pseudonymy a ke kterým se stále občas vrací (pod jménem Kathleen Korbel).
"Domů jsem z práce chodila frustrovaná, vysílená. Při psaní jsem však tragédie mohla zvrátit, měla jsem je pod kontrolou," říká. I proto jsou prý podobné knihy tak úspěšné – dávají totiž stálou naději, pocit, že to přese všechno dobře dopadne.
A dobře to dopadá i v psychothrillerech Dreyerové, navzdory názvům jako Anděl smrti, Vražedný lék, Mozková smrt: "Vraha vždycky chytnu, zločince potrestám, což se ve skutečnosti samozřejmě neděje."
To na druhou stranu autorce nebrání v tom, aby ke svým postavám byla mimořádně tvrdá a nechávala je čelit drastickým zkušenostem a zkouškám. Nemocnice považuje za záhadná, neproniknutelná místa, která čtenáře fascinují i děsí zároveň.
Zkrátka ideální dějiště pro zločin: "Jak strašidelné mohou být, nemusím ani moc rozebírat. Stačí si představit mou hrdinku jako pacientku a zlosyna jako doktora. Jste na lékaře odkázáni, ale nikdy si nemůžete být jistí, jak moc jim můžete důvěřovat," uvažuje.
Jak uvádí, její hrdinové nejsou žádní Jamesové Bondové, ale obyčejní, všední lidé. "Chci ukázat, že i oni se dokážou s osudem poprat a obstát. Nejde ani tak o fyzické utrpení, ale o psychické běsy, s kterými se musí vypořádat," podotýká. V jednom ze svých románů tak například nechá hrdinku, která má chorobný strach z vody, přejíždět v hurikánu přes bezmála čtyřicetikilometrový most přetínající neworleanské jezero.
Hříšníci a světci (česky 2006) vyšli ve Spojených státech tři dny předtím, než přišel hurikán Katrina. Knihu věnovala městu New Orleans – čím kdysi bylo a čím brzy zase bude.