Sobota 25. června 2022, svátek má Ivan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 25. června 2022 Ivan

Vopěnka: Je těžké najít něco, co má smysl psát

  1:00
Po drastické knize Konec zákona spisovatel Martin Vopěnka (1963), aprobací jaderný fyzik, vydal titul zcela odlišného rázu nazvaný Moje cesta do ztracena. Je to příběh o hledání ztracena a nalézání pevného bodu, ale také o tom, jak k sobě otec a syn nacházejí cestu.

Martin Vopěnka | foto: Lukáš ProcházkaMF DNES

Kniha Moje cesta do ztracena vypráví o podnikateli, který přes všechny vnější úspěchy cítí svůj život jako nenaplněný a teprve po smrti své ženy získá odvahu oprostit se od závazků, opustit jistoty a vydat se s malým synem na dlouhou cestu do neznáma.

Co je pro vás ztraceno?
Předobrazem mi byl Komenského Labyrint světa a ráj srdce, věčné hledání smyslu. Ztraceno není nutně místo, kde je člověk ztracen v tom smyslu, že zabloudil v lese. Mínil jsem spíše ztraceno vnitřní, ve vlastní duši. I když v závěru mé knihy se obě ztracena setkají, to vnitřní s tím skutečným.

Váš hrdina vezme syna proti vůli příbuzných na dlouhou cestu do neznáma. Ale není to vše jen dočasný únik?
Kniha řeší, zda máte právo se na podobnou cestu takto vydat, zvláště s dítětem – jsou tu vazby k příbuzným, kteří nějak doplatí na to, že se jeden člověk rozhodl hledat. Osobně jsem spíše pro odvahu, v mé knize měla cesta pro otce i syna velký smysl – podstatné bylo opravdové spolužití i to, že se neztratili v každodenním koloběhu. A poznání, že člověk nakonec najde u sebe doma, co šel hledat do světa. Komenského řešení je náboženské, znamená spíš smíření se sebou samým a se svým osudem.

Obnášely přípravy ke knize i skutečné cestování?
Absolvoval jsem tři cesty, při kterých jsem dohromady najel asi deset tisíc kilometrů. Ne snad proto, že by ta kniha měla být cestopisem, ale protože si myslím, že když se něco tváří jako příběh, který se mohl skutečně odehrát, tak by popis prostředí měl být co nejpřesnější.

Kde vás čekal největší zážitek?
Úžasný byl průjezd zaostalými částmi Bulharska a potom cesta přes Dunaj mezi Bulharskem a Rumunskem. Nebyly tam žádné mosty, tak jsem jel autem na prámu, s kamiony a italskými mafiány. Bylo v tom cosi prapůvodního, vnímal jsem řeku, která stále ještě rozděluje dvě krajiny téměř fatálním způsobem – převoz na prámu je strašně drahý a místní lidé si ho nemohou dovolit. Silně jsem vnímal osudovost: narodit se u té řeky a žít buď na jednom, nebo na druhém břehu.

Vy často popisujete přírodu, zvláště hory a moře – to, co trvá, na rozdíl od rychlých proměn měst...
Nebavilo by mě, kdybych měl popsat dvě stránky o tom, jak hrdina jede tramvají nebo autobusem, abych ho dostal na druhou stranu města. Rád bych, aby v každé větě o něco šlo.

Velkou roli má v cestě do ztracena Balkán. Proč právě ten?
To prostředí dobře znám, a pak: Balkán je oblast plná příběhů, lidé tam ještě mají svůj osud vepsaný ve tváři. Je to pro mě živná půda spíš než tahle naše globalizovaná Evropa, kde všichni žijeme svůj poměrně blahobytný příběh určité prosperity, do toho samozřejmě prožíváme nějaké ty lásky a nelásky, ale nejde tady tak opravdu o život jako v Rumunsku. O život, tím nemyslím život nebezpečný či bezpečný, ale že v Rumunsku člověk řeší základní otázky, například zda zůstane u své klopotné dřiny, nebo odejde někam do města. Myslím, že v bohatnoucí Evropě bude stále obtížnější dát lidem pocit, že je jejich život zajímavý.

Jak tedy udělat život zajímavým?
Na to nemám přesný recept, ale kupříkladu hrdina mé knihy udělal něco nestandardního, to v každém případě. Čtenář se může dobrat toho, zda se mu to vyplatilo, nebo ne. Může si to vůči svému vlastnímu životu přebrat.

Nedeformuje spisovatele to, že je zároveň nakladatelem?
V mém případě to jsou dvě oddělené osoby. Lidé mě však bohužel někdy vnímají jako nakladatele, který se snaží psát. Přitom je to přesně naopak – bytostně jsem spisovatel, který se tady v tom světě umí uživit jako nakladatel. Stejně dobře bych mohl prodávat něco jiného, ale náhodou jsem se nachomýtl ke knihám.

Kdy jste začal psát?
Už někdy v první třídě jsem prohlašoval, že chci být spisovatelem, a brzy jsem začal psát povídky. Otec jako slavný matematik smýšlel jinak, proto jsem také vystudoval jadernou fyziku, ale hned jsem ji opustil. Psaní v mé rodině nebylo moc podporované a rozhodně mu nebylo rozuměno. Ostatně pokud to myslíte opravdově, okolí většinou tak jako tak zklamete. Spisovatel musí jít za představivost druhých, nemůže psát to, co lidi očekávají.

A co jako spisovatel očekáváte vy?
Jsem velmi sebekritický k tomu, co píšu, nechci jen přidávat knihy, které by nešly novým směrem, musím mít při psaní pocit smyslu. Ne všechno se stane literárním příběhem – v dnešní době převažují skutečné příběhy, jež jsou svým způsobem silnější než ty, které spisovatel dokáže vymyslet. Proto je pro náročného autora strašně těžké najít něco, co má smysl psát. Ale do Mojí cesty do ztracena jsem se okamžitě zamiloval – byly to dva šťastné roky psaní, kdy jsem měl pocit, že nemusím příběhu moc pomáhat, že to tak má být. Nyní zase něco začínám psát, ale jistotu, že dílu mám věnovat několik let života, jsem ještě nezískal. Ostatně v této chvíli se už ani necítím vázán, že bych nutně musel něco dalšího napsat.

Jednou jste řekl, že jste se narodil příliš pozdě pro věci, které byste chtěl ještě stihnout. Co třeba?
Vím, že se v Česku tohle moc neříká, ale chtěl bych stihnout stát se slavným spisovatelem. To nemyslím v českém měřítku, ale v mezinárodním – nějakým způsobem se pro to cítím určen. Získal jsem si tím spoustu nepřátel, když jsem měl přehnané ambice v době, kdy jsem neměl tu zkušenost, abych psal jako dneska. Některé moje ctižádosti byly předčasné a hodně věcí jsem pokazil, ale myslím, že jsem se postupně dostal skutečně až k tvůrčí pokoře. A ta další přání? Snad ještě vylézt na nějakou vysokou horu.

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary 2022

56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary bude od 1. do 9. července. Nová znělka bude věnována Ivě Janžurové. Cenu prezidenta festivalu za přínos filmu obdrží Bolek Polívka.  V obou mezinárodních soutěžích má Česko dva zástupce.  Hvězdami závěru festivalu budou Geoffrey Rush a Benicio Del Toro

Festival letos uctí nedávno zesnulou filmovou historičku Evu Zaoralovou

  • Nejčtenější

Akce! iDNES Premium na 3 měsíce za 1 Kč a šance na 50 tisíc na paliva k tomu

Čtení na celé léto za jedinou korunu nabízí akční nabídka na vstup do iDNES Premium. Všichni noví uživatelé, kteří si...

RECENZE: Koncert Guns N’Roses táhl ke dnu falešně kňourající Axl

Jít na koncert kapely Guns N’Roses je jako sázka do loterie. Na instrumentální výkony se můžete spolehnout, ale co se...

RECENZE: Předsudky stranou. Muzikál Slunce, seno, jahody překvapil

V očekávání bizarního a snad proto trochu zábavného večera vyrazili dva redaktoři iDNES.cz do pražského Hudebního...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Iron Maiden odehráli strhující metalové představení

Iron Maiden jsou synonymem poctivého, ryzího britského heavy metalu. A také zárukou strhujícího, do detailu...

RECENZE: Obstarožní energii koncertu Metalliky v Praze táhl Lars Ulrich

Po necelých třech letech se nejslavnější metalová kapela Metallica v rámci jednodenního festivalu Prague Rocks vrátila...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Angeličin básník Špína. Zemřel herec Trintignant, známý i z filmu Muž a žena

Ve věku 91 let zemřel francouzský herec Jean-Louis Trintignant. Hrál například ve filmech Konečně neděle!, westernu...

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte

Premium Hloupí lidé patří ekonomicky k nejnebezpečnějším. Za hloupé je třeba považovat ty, kteří škodí druhým i sobě samým. V...

  • Další z rubriky

Všichni hrdinové z mých knih jsou i moji učitelé, říká spisovatel Aleš Palán

Premium Aleš Palán vede rozhovory s lidmi, kteří stojí stranou většiny a vytvořili si vlastní svět. Po samotářích z odlehlých...

RECENZE: Letorosty samomluv. Možná jedno z nejlepších děl Pavla Kohouta

Pavlu Kohoutovi se blíží čtyřiadevadesátka, ale ze svého talentu nic neztratil. Letorosty samomluv, jak se nová...

Začíná Svět knihy. Ulická a Alexijevičová nakonec nedorazí

Na pražském Výstavišti v Holešovicích začíná čtyřdenní veletrh a literární festival Svět knihy. Kvůli rekonstrukci...

Češi se podceňují, říká autorka románů z britsko-české historie Hana Whitton

Premium Máme na co být hrdí, říká v Británii žijící česká spisovatelka historických románů Hana Whitton, jež objevila české...

Agáta Hanychová chodí s Jaromírem Soukupem

Bývalá modelka a moderátorka Agáta Hanychová (37) má po nedávném rozchodu se slovenským lékařem Andrejem Nikovem nový...

Aerolinky ruší tisíce prázdninových letů. Pilot vysvětluje proč

Tisíce zrušených letů, mnohahodinové fronty, vyčerpaný personál ostřelovaný výpověďmi. Současné letectví je v těžké...

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Největší turistické lodě na světě vůbec nevyplují, jedna zamíří do šrotu

Největší turistická loď Global Dream z dílny německé společnosti MV Werften vůbec nevypluje a míří do šrotu, druhá je...

RECENZE: Koncert Guns N’Roses táhl ke dnu falešně kňourající Axl

Jít na koncert kapely Guns N’Roses je jako sázka do loterie. Na instrumentální výkony se můžete spolehnout, ale co se...