Ve svých knihách barvitě líčí svět sci-fi, kde jsou hlavními hrdiny kyborgové, a roboti jeho „vzdálené přítomnosti“ mají fluidní inteligenci. Už v prvním románu arkadského cyklu Měsíc mého života (1988) psal o technologii oráklu, což byla jakási předzvěst dnešního internetu. „V tom románu jsem však předvídal i válku v Evropě. To mě netěší vůbec, že jsem se tak trefil,“ říká spisovatel, novinář a vizionář Ondřej Neff (77).
Jeden z vašich pravidelných úvodníků nedávno začínal slovy: „Byla to série vtipů či anekdot v dobách, kdy si lidé ještě vyprávěli anekdoty…“ Máte pocit, že se vytratily? Ano. Každopádně se nevytratil humor, ale z velké části se přesunul na sítě. Tam každou chvíli vidíte legrační obrázky, postřehy a všelijaké vtípky. Ale dlouho jsem neslyšel klasické anekdoty typu: „Přišel pán k doktorovi a povídá…“
Takže se změnila tvář humoru? Samozřejmě. Před internetem takový nebyl. Úplně nová kategorie je fotka a v ní bublina s textem. Můžete namítnout: „Ale dříve přece taky vycházely kreslené vtipy v časopisech!“ Ano. Dnes vám však něco bleskne hlavou a okamžitě reagujete na momentální situaci. Humor je ostřejší a dynamičtější právě díky okamžité reakci.
Neplatí daně, zato podporují šestatřicáté pohlaví a pomáhají označit za homofoba každého, kdo si myslí, že je dobře, že táta s mámou mají dvě děti.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
