Otec Ernesta Blocha, jednoho z devíti hrdinů knihy, kteří v srpnu roku 2002 museli při povodních opustit domovy na pražském Starém Městě a našli azyl v bytě toho desátého na Vinohradech, si svého času donesl domů nové kravaty.
Na jedné z nich byly vymalovány siluety římských legionářů. "A tohle chceš nosit? Zapomněls, jak se k nám chovali Římané v Judeji?" ptá se vyděšeně jeho žena.
Rudolfu Reichovi matka řekne na jeho poznámku, že na hřbitovy chodí katolické vdovy: "Tvůj otec je jediný z těch, které jsem kdy milovala, kdo má svůj vlastní hrob. S černým žulovým kamenem a se zlaceným jménem." Ti ostatní zmizeli – v Terezíně, Osvětimi, Treblince... A číst si jména svých prarodičů, strýčků a tetiček může Rudolf jen na zdech Pinkasovy synagogy, kde jsou uvedeny oběti holokaustu z českých zemí.
Sidra Noach (až v závěru prozradí David Jan Novotný nežidovskému čtenáři, že to je název oddílu Tóry o Noemovi a potopě) je nádherným svědectvím o životě, který měl z vůle nacistických pánů zaniknout: "Už šedesát let tu neměl být nikdo z nás," říká v závěru Avi Kolman, nejvýraznější postava knihy.
Ale oni přežili nacistický a později i komunistický antisemitismus a díky autorovi tu ožívá současný židovský svět Prahy, nad nímž opět bdí Hospodin a Maharal – rabi Löw. Ožívají tu modlitby, obřady, jídelní zvyky i jiné zvyklosti (třeba když Avi Kolman na každou otázku kontruje protiotázkou).
Je krásné si o tom světě číst. Takhle by možná psal šedesát let po holokaustu Karel Poláček. Cenu Knižního klubu dostal Novotného román zcela právem.
David Jan Novotný: Sidra Noach
Knižní klub, 382 stran,
cena 259 korun
HODNOCENÍ MF DNES 80%
