Zatímco Oxydané usilují o nesmrtelnost, přesněji řečeno bezsmrtnost, a daří se jim prodlužovat život na stovky let, Syřané smrt považují za pouhý přestup do nebeského řádu a s umírajícími se loučí působivými slavnostmi.
Na tomto půdorysu vytvořil Martin Vopěnka ve své nové knize Láska v čase bezsmrtnosti pozoruhodnou parafrázi Romea a Julie, situovanou do galaktického věku. Mladičký Ron z rodu Montů, panujícího na Syru, je vyslán na dalekou cestu ke kosmickým sousedům s drtivým úkolem: má unést a zabít krásnou a chytrou Jelsu, chloubu rodu Kapotů, který ovládá Oxydus.
Kruté, jistě. Ovšem Oxydané mají také svůj plán. Hodlají využít Rona pro svůj psycholab, unikátní zařízení, které před sto lety sestrojil vědec Alvarez a jež umožňuje zprostředkovat kvantově duchovní podstatu vědomí lidského a kosmického, tedy propojit člověka v jeho mysli s vesmírem takovým, jaký je právě nyní. Jeho centrem je totiž lidský mozek. Zatím Alvarezův, ale již je třeba ho nahradit. A tomu má posloužit právě Ronův mozek. Mladí lidé se na Oxydu setkají a samozřejmě se do sebe zamilují. Žádná idyla se přirozeně nekoná.
Láska v čase bezsmrtnostiautor: Martin Vopěnka nakladatel: Mladá fronta |
Obdivuhodná Vopěnkova fantazie zaplétá čtenáře do filozofických otázek souvisejících se životem a smrtí i do vědeckých poznatků – autor ostatně vystudoval fyziku a matematiku. A mimochodem, krásně pracuje se sexuálními motivy nejen v lásce milenecké či manželské, ale i poněkud zvrácené – erotické představy Jelsiny babičky Kormy se pohybují až na hranici lehké pornografie.
Opomenout nelze ani lásku rodičů, kteří sice neznají podrobnosti záměrů, jež vznikly v hlavách dvou starců, Ošrama Kapota a Stradia Monta, ale plni obav tuší, že jejich děti mají být zneužity k něčemu nekalému.
Končí Láska v čase bezsmrtnosti tragicky, nebo ukrývá naději? Těžko říci. Romeo a Julie galaktického věku rozhodně naplní své poslání originálním a nečekaným způsobem.
