Proč Angličané neumějí kopat penalty?

  • 1
Na volné řadě fotbalových titulů pražského BB/artu je sympatické a důležité, že téměř všechny dosud v ní vydané knihy nejsou výhradně o kopané, byť kopaná je v nich hlavním námětem. Moderní vrcholový fotbal je nejen součástí, nýbrž i metaforou společnosti.

A knihy z BB/artu nabízejí různé pohledy na tuto souvztažnost – včetně drobné práce Angličana Andrewa Anthonyho Penaltová loterie, jejíž anglická verze vyšla v roce 2000.

Anthonyho pohled osciluje mezi publicisticky profesionálním, důkladným rozborem vytyčeného problému a fanouškovským pamfletem, aniž je to k valné škodě knihy (pravda, v jejím druhém, více reportážním "poločase" hutnost podání řídne).

Impulzem k sepsání Penaltové loterie byl fakt, že anglický národní tým byl v letech 1990, 1996 a 1998 vyřazen z vrcholných turnajů vinou neproměněných penalt; publikace končí Anthonyho ujištěním: "Obrňuji se proti případným hrůzám mistrovství Evropy v roce 2000..."

Překladatel Michal Prokop v případně poťouchlé poznámce dodává, že tehdy se Angličané k penaltám nedostali, zato na loňském evropském šampionátu v Portugalsku vypadla Anglie s domácím týmem ve čtvrtfinále – po penaltovém rozstřelu.

Autorova analýza situace, kterou psychologicky přináší pokutový kop, musí strhnout snad každého, komu je fotbal rozkoší, a může zaujmout i leckoho, kdo sledování kopané sice neholduje, ale zůstává mu otevřená mysl pro pozoruhodné projevy a aspekty lidského chování.

Anthony na začátku Penaltové loterie připomíná: "Metafyzikou penalty se jako první zabýval Peter Handke. Jeho román Die Angst des Tormanns beim Elfmeter (Úzkost brankáře při jedenáctce) vyšel v roce 1970, tedy ve stejném roce, kdy byl do netečného světa uveden penaltový rozstřel. Byl to příhodně německý režisér Wim Wenders, kdo podle námětu knihy natočil v roce 1971 stejnojmenný film. Příhodně proto, že Wendersovi krajané od té doby v penaltách vynikali."

Když se Anthony pokouší přijít na to, proč anglický národní tým v penaltách selhává, nalézá některá národní specifika v přístupu k tomuto kopu, ale především naráží na zvláštní letargii a trenérské i funkcionářské mlžení.

Vyjevuje se totiž, že koučové národního týmu trénink penalt podceňují, že k penaltovému tréninku nemají chuť a koncepci. Angličané tohle prostě flákají.

Anthony také ironicky popisuje, jak je těžké získat relevantní informace, neboť fotbalové celebrity jsou obstoupeny filtrační sítí agentů a jejich asistentů.

,