RECENZE: Petra Hůlová má povedený návod, jak lze převychovat muže

Nová próza Petry Hůlové Stručné dějiny Hnutí láká už obálkou. Zaťatá pěst vypadá výhružně. Na koho míří? Na muže. Na otroky vlastní sexuality, kteří berou ženu jako kus dobře použitelného masa – ovšem jen pokud je náležitě čerstvé.

Spisovatelka Petra Hůlová | foto:  Dan Materna, MAFRA

Takže je třeba jim zatnout tipec. Převychovat je. Zbavit starosvětského myšlení a otevřít jim bránu do novosvěta, kde jsou vztahy mezi mužem a ženou ideální, plnohodnotné, bez „kozlích tanců zvířecích námluv“.

Předchozí novelou Macocha uzavřela Hůlová jednu etapu svého díla. Očistila se, chytila nový dech a literárně nabrala jiný směr. Stručné dějiny Hnutí spadají žánrově pod hlavičku vědecké fantastiky nebo spíše temné utopie. Hůlová však není futuristkou v kulisách, ty jsou současné a dobře poznatelné, budoucí je titulní Hnutí.

Obálka knihy Stručné dějiny Hnutí

Autorka se mu věnuje ve čtyřech kapitolách. Její hrdinka, aktivní pracovnice v programu mužské převýchovy, píše text na způsob memoáru, ony „stručné dějiny“. Jak hnutí vzniklo, jak se násilně prodralo k moci. Poté jeho teze ilustruje na dvou konkrétních případech.

Pak pojedná sebe samu, svou neutěšenou situaci workoholičky, emocionální frustraci a vztah s podobně frustrovanou matkou. A nakonec podá obrázek posledního kola sedmifázové převýchovy – a představí ideální vzorek nového muže.

Hůlová v novince autorsky vyzrála. Konečně zvládla vyprávět příběh. Dát mu strukturu, gradaci, pointu. Není to sice příběh bůhvíjak dějový, hlavním nástrojem je popis, ale vyprávění nechybí elán. Text se navíc skrz kapitoly proměňuje.

Jednak jde od obecného ke konkrétnímu a zase zpět, jednak se mění jazyk a styl. Hrdinka si úvodem drží emocionální odstup, píše chladně, věcně, věty odsekává jak sekyrou. Postupem knihy se však souvětí rozrůstají, text ožívá, slovník je expresivnější.

Stručné dějiny Hnutí

90 %

Petra Hůlová

Torst, 2018, 184 stran

Kniha se dá číst buď jako kritika drzé mužské sexuality, jež si vykoledovala spravedlivou odplatu, či jako příběh dobré myšlenky, která se v praxi zvrhla v hnusnou totalitu. Anebo jako polemika s Francouzem Michelem Houellebecqem, který v románu Možnost ostrova rýsuje budoucnost, kde stárnoucí ženy samy odcházejí ze scény, aby svou zvadlou krásou neurážely mužský svět.

Hrdinka Stručných dějin Hnutí moc čtenářových sympatií nemá. Typická prázdná hlava, kam ideologie nalila své obsahy, pak jede životem podle daného vzorce přičinlivé sexuální inženýrky.

Čtenářovy sympatie má ovšem Petra Hůlová, která zvládla napsat knihu v dobrém slova smyslu angažovanou: zneklidňuje, provokuje, vytáčí. Nutí k přemýšlení. A zároveň si drží jasné literární kvality.