V jejím románu Kyselina sírová je koncept doveden do jakési totalitní absurdity, jako hlavní viníky pranýřuje autorka nikoli tvůrce pořadů, ale diváky.
Aktéry reality show jsou lidé pochytaní v ulicích a uzavření do koncentračního tábora, kde jsou nuceni k těžké práci, vystaveni hladu a bití dozorců. Denně jsou dva z nich vybíráni, aby v přímém přenosu podstoupili smrt.
Zatímco se v barácích odvíjejí lidská dramata, kamery tiše vrní a miliony lidí trnou před obrazovkami.
Osou příběhu je střet dvou žen, krásné a ušlechtilé Pannonique, jedné z vězňů, a přízemní drsné Zdeny, která se dobrovolně přihlásila jako dozorkyně.
Zdena se zamiluje do své oběti, jejíž nesmlouvavý vzdor ji nakonec přiměje, aby překonala sama sebe a zbytek vězněných osvobodila.
Nešťastníci, známí pouze jako čísla, se jednoho večera hádají, kdo je do děsivé situace dostal. Dozorci a nadháněči? Organizátoři? Majitel televizní stanice? Politikové, kteří ve své slabosti trpí takový pořad? "Myslím si, že jsou to diváci," hádá se Pannonique.
"Oni tvoří trh, který ostatním prospívá. Oni akceptují podívanou, kterou je přitom tak snadné odmítnout."
Nothombová se snaží popisovat problém mimo prostor a čas. Kniha začíná větou: "Nastal okamžik, kdy jim utrpení ostatních už nestačilo; potřebovali ho mít jako představení." Román neobsahuje žádnou zeměpisnou zmínku, skvrnou na jeho obecnosti jsou ovšem zásadně slovanská, ba česká jména dozorců - Zdena, Lenka, Jan, zatímco hrdinové se jmenují Pannonique či Pietro.
