Titul knihy Mořská panna a paní Hancocková

Titul knihy Mořská panna a paní Hancocková | foto: Argo

Mořská víla, která zapáchá. Úspěšný dobový román se zrodil v muzeu

  • 0
Mořská panna je odpradávna součástí rozmanitých sexuálních fantazií. Když se však na konci osmnáctého století objeví u dveří obchodníka Hancocka, všechna romantika jde stranou. Bájná děva v románu Mořská panna a paní Hancocková totiž zapáchá a krásou rozhodně neoplývá.

Mladá anglická spisovatelka, autorka románu Imogen Hermes Gowarová, je absolventkou antropologie, archeologie a dějin umění. Pracuje v muzeu a právě tam našla zdroj pro svůj literární debut. Jako asistentka se dříve často nudila, začala si tak krátit čas vymýšlením příběhů, ke kterým ji inspirovaly vystavované artefakty. Mimo jiné i tělo mořské panny importované do Anglie z Japonska. Složené bylo z pozůstatků opice a ryb. Nic vábného.

Když pak Gowarová začala uvažovat nad jejím osudem ve spojení s gregoriánským obdobím, příběh najednou dostával reálné obrysy i smysl. Právě mořská panna totiž byla dobovým ztělesněním nebezpečí, terčem nenávisti, dost pravděpodobně způsobené obavami z neznámého.

„Mořské panny byly spojovány s nekontrolovanou ženskou sexualitou a to mnohým nahánělo strach. Ženy tehdy měly ideálně být buďto svobodné panny, nebo věrné manželky a v obou případech se měly zodpovídat mužům,“ vysvětlovala autorka v rozhovoru pro server BookPage.

Rešerší strávila přes deset měsíců. Vyplnila je především procházkami po Londýně a dlouhými hodinami bádání v Britské národní knihovně. Procházela si tehdejší tisk, objevovala akademické texty, a dokonce vařila jeden z dobových receptů.

Kromě pana Hancocka, tak prahnoucího po vyšším společenském postavení, které mu  mytická kreatura může zaručit, je podstatnou postavou románu také kurtizána Angelica. Hrdinka inspirovaná osudem herečky Sophie Baddeleyové, svého času jedné z nejžádanějších žen v Londýně, které se však všichni raději vyhýbali, protože neskonale utrácela. Z dnešního pohledu trpěla shopaholismem.

Úvodní zápletka je však jen začátkem košatého příběhu, který stvrzuje vypravěčský um Gowarové. Zahraniční kritici její psaní i příběh srovnávají s neméně úspěšnou Nestvůrou z Essexu od Sarah Perryové. Vypadá to tak, že Anglie zásobuje světovou knižnici novou vlnou autorek kvalitní historické fikce.

Knihu do češtiny přeložila Eva Klimentová a vydalo nakladatelství Argo. V současné chvíli Gowarová pracuje na dalším románu, podle jejích slov velmi odlišném. Rozhodla se jej zasadit do Londýna dvacátého století. Z Mořské panny a paní Hancockové by mezitím mohl vzniknout film. Práva totiž zakoupil Zlatým glóbem oceněný britský producent Colin Callender.