V kostele zaniklých Skoků u Žlutic se nacházel obraz Panny Marie Pomocnice ze...

V kostele zaniklých Skoků u Žlutic se nacházel obraz Panny Marie Pomocnice ze Skoků | foto: Profimedia.cz

RECENZE: Ty idiote aneb víte, kdo je to vlastně panenka skákavá?

  • 7
Jaké historie vlastně jsou za řadou slov, úsloví a rčení, jež používáme, vysvětluje nová kniha Achillova pata a jiné patálie. Ve formě fejetonů ji sepsal dlouholetý novinář a publicista Milan Slezák.

Panenko skákavá, kdepak se tohle úsloví vzalo? Panenka Marie určitě neskákala do výšky ani jinak.

Pokud to nevíte, může vám někdo kvůli tomu třeba i říct, že jste idioti. Není to až taková urážka, protože idiot je vlastně sportovní amatér. V antice olympionici byli buď athléti, nebo idioti. Ti první byli cosi jako naši profíci, odborně trénovali a dopovali tím, co doba dala. Ti druzí byli samouci.

Pak to slovo zmutovalo na lidi, kteří se moc nezajímali o politiku (třeba jim na ni pro samé sportování nezbyl čas). Potom se z nich stali lidé, kteří se v ní nevyznali, takže jí ani nerozuměli, říkali o ní hlouposti a volili hlupáky. Prostě idioti. A nakonec se toho zmocnili psychiatři a jazyk vulgární.

Dobře, ale kdo ví, odkud se vzala panenka skákavá, proč skáče a v jaké disciplíně?

Milan Slezák to ví. Je to rozhlasový redaktor, jemuž právě vyšla kniha Achillova pata a jiné patálie, kde vysvětluje, jaké historie vlastně jsou za řadou slov, úsloví a rčení, jež používáme.

Třeba takový barbar. Proč je barbar? No protože když ho slyšeli vzdělaní Římané, kterým právě plenil město, měli pocit, že to polozvíře vyráží jen něco jako bar-bar. Protože to byli obvykle Germáni, slyšeli to Římané dost přesně.

Nebo taková rada ševče, drž se svého kopyta. Až vám to někdo vmete, zesměšněte ho tím, že se ho zeptáte, jak to vzniklo, když se tím ohání. Nebude vědět, ale vy ano: nejslavnější malíř antiky Apelles jednou dostal kartáč od ševce, že u boty, kterou nakreslil, chybí poutko, takže by nešla zavázat. Apelles uznal chybu, ale ševci stoupla sláva do hlavy, takže hned poté začal kritizovat, jak mistr zobrazil lidské tělo. Malíř ho však sejmul slovy „švec ať neposuzuje víc než sandál“ čili ševče, drž se svého kopyta.

Hledáním starých pozadí za našimi výroky se dozvíme šokující věci. Třeba stipendium, které dnes berou studenti, byl v Římě kdysi žold. Stipendista byl voják, občan ve zbrani, který dostával peníze za ušlý zisk. A emancipace byla tehdy mužská záležitost, ne ženská.

Achillova pata a jiné patálie

70 %

autor: Milan Slezák

nakladatel: Universum

Takových pikanterií a nečekaných vysvětlení nabízí Slezák desítky. Jak by ne, pracoval na nich tak dlouho, že noviny, pro něž ty první psal, už dávno neexistují. Možná něco mohl vyměnit, protože se to už mezitím stalo notoricky známé. Ale přesto je výsledek dost dobrý. Kdo jej bude mít v knihovně, může čas od času nalistovat, co bude potřebovat, a oslní známé. Je to informované, vzdělané, precizní, vypilované, metodické. Ale kdyby v tom byl i vtip, bylo by to ještě lepší.

Panenko skákavá, málem bych zapomněl, co je to ta panenka skákavá. Je to velmi prosté. Je to Panenka Marie z obce Skoky u Karlových Varů. Z Panny Marie skokovské, obrazu, který měl už od začátku 18. století prý zázračnou moc, se stala panenka skákavá, symbol údivu.