V bohaté historii našich humoristických časopisů a karikatur má Josef Lada naprosto nezastupitelné místo. Nyní to potvrzuje i nakladatelství Plus, které vydává reprezentativní publikaci sto dvaceti Ladových kreseb, jež vycházely mezi lety 1911 a 1916 v týdeníku Humoristické listy. Jejich originály leží v pražském Památníku národního písemnictví, do knihy se vešly ty výtvarně nejzdařilejší.
Josef Lada přišel z rodných Hrusic do Prahy v roce 1901, vyučil se malířem pokojů, a protože jeho nadání bylo evidentní, pokračoval alespoň trochu výtvarně jako učeň na knihtiskaře a zlatiče. Jinak byl však samoukem, sice se později zapsal na Uměleckoprůmyslovou školu, ale jelikož neměl na studia dost peněz, strávil na ní jen půl roku.
V roce 1905 časopisecky debutoval, první kresby mu vyšly v humoristickém týdeníku Švanda dudák. O dva roky později se radikálně proměnila podoba Humoristických listů a Josef Lada zamířil právě tam. „Povolání karikaturisty mohlo být vhodným kompromisem mezi jeho touhou malovat a prací přinášející stabilní příjmy,“ píše o Ladově situaci Tomáš Prokůpek, editor knihy a jeden z našich největších odborníků na historii českého komiksu. A Lada se tehdy chytil nejenom s kreslenými vtipy, ale dokonce i s obrázkovými seriály.
Penězokazi ze Žižkova
Zatímco tehdejší nakladatel Humoristických listů Josef Richard Vilímek příliš neoceňoval Ladovu málo propracovanou kresbu, redaktoři si ho oblíbili, protože uměl být vtipný. A často spolu s obrázkem dodával i onen kýžený humor, nenechával práci na „scenáristech“ ani jen otrocky neilustroval jejich vtipy.
Ladovy HumoryKnihu Josef Lada Humory pořídíte jako vánoční dárek na Knihy.iDNES.cz  |
Ostatně jeho humor byl, jak sám Lada později vzpomínal, místy až nebezpečný, byť dnes nad ním čtenáři spíš shovívavě kroutí hlavou, než aby se smáli či se cítili pobouřeni satirou. Když v roce 1913 nakreslil penězokazeckou dílnu, v níž se falešné mince vyrábějí z kuchyňského nádobí a v níž mistr hubuje učedníka, že svým výrobkem by neoklamal ani slepého žebráka, dozdobil stěnu té dílny diplomem. Na něm stálo sdělení, že mistr penězokaz byl vyznamenán na okresní výstavě na Žižkově.
„Hned po vyjití osudného čísla strhla se na žižkovské radnici veliká bouře odporu a Vilímek dostal obrněný protest celé tehdejší žižkovské městské rady. Bál jsem se tehdy vkročit na žižkovské území, neboť jsem se doslechl, že by se mnou ozdobili nejbližší lucernu, což by při tehdejším temperamentu žižkovských občanů nebylo nic divného,“ vzpomínal Lada v Kronice mého života.
S Humoristickými listy přestal Lada spolupracovat už během první světové války, později sice ještě dvě kresby v časopise vyšly, ale je dokázané, že pocházely ze staršího archivu redakce. Časopis totiž chtěl po Ladovi v mnohem větší míře vtipy politické, a ty mu nikdy nebyly příliš blízké. Raději kreslil domácí i exotická zvířata, cirkusové prostředí, postavy z pohádek a děti.
Přesto se v knize politicky podbarvené kresby objevují, na jedné třeba obchází albánský úředník a ke dvěma boxerům praví: „Viděl jsem vás zápasit ve Varieté a líbíte se mi. Chcete-li, angažuji vás do Albánie. Dostanete revolver a handžar a budete chodit vybírat daně…“ A skutečně silně zábavné je setkání německých a ruských státníků pod hladinou oceánu, kam se uchýlili nejenom proto, aby unikli před „anarchisty, reportéry a fotografy“, ale i proto, že císař Vilém II. si oblíbil dlouhé proslovy – a tady bude muset výrazně zestručnit, vzduch totiž vydrží jen na čtvrt hodiny.
Tetky, vašnostové a jiné tvorstvo
Josef Lada miloval rovněž kreslení lapků, budižkničemů a pobudů. I těch je v právě vydané knize dostatek. Jedni učí své děti pomocí dřevěných hraček krást, když je instruují, že husy se kradou výhradně za krk a ne za nohu, protože to se jim pak podstatně hůř utíká. A druzí zase závidí mistrům z jeviště jejich převleky: „Já bejt ním, tak budu krást, pak se rychle převlíknu za policajta a do smrti mě žádnej nechytí.“
Editor Prokůpek dělí knihu do trefně nazvaných kapitol – třeba Tetky a paňmámy, Strejci a vašnostové, Manželství a jiné rány či Domácí tvorstvo. A právě „nejladovštější“ je Lada uprostřed krav, psů, prasat a koček. Ve vtipu o svátečních lovcích obléká domácí skot do brnění, aby náhodou nedostal zásah zbloudilou střelou, v případě lásky ke zvířatům zase tvrdí, že chovat prasata v domě jistě není nezdravé, protože žádný z čuníků zatím nezemřel.
Z dnešního hlediska nejde o žádný třeskutý humor, vždyť je sto let starý, z doby, kdy se žilo i bavilo jinak. Nicméně Ladovy Humory jednak doplňují už dříve vydaný a podobně koncipovaný titul Ladovy Nezbedné komiksy, jednak dokumentují vývoj jeho kresby ve zmíněných letech.
Knihou Humory se příjemně listuje – a jako vánoční dárek rozhodně není k zahození.
