Kurt Krolop: O pražské německé literatuře (obálka)
Mezi čelné představitele takzvaných "pražských Němců" patřili například Rainer Maria Rilke, Franz Kafka, Max Brod nebo Franz Werfel. Publikace, která vychází česky poprvé, obsahuje medailon autora a jeho bibliografii, z němčiny ji přeložil a odborným aparátem doplnil germanista Jiří Stromšík.
Kurt Krolop na vlastní kůži poznal problematiku česko-německých vztahů, byť v pozdější době, než o které píše. Rodák z Kravař na Litoměřicku byl hned dvakrát z Československa vystěhován, poprvé v rámci poválečného odsunu.
Vrátil se ke konci 50. let, aby se svému tématu na akademické půdě věnoval, a podruhé byl vystěhován v roce 1970 do NDR z politických důvodů. Zpátky do Prahy mohl až po roce 1989.
Franz Kafka
První z esejů s názvem Ke vzniku a historii pražské německé literatury byl původně prosloven jako přednáška na konferenci v Liblicích v roce 1965, mimochodem dva roky po slavné kafkovské liblické konferenci, od níž se datuje nejen de facto novodobá sláva Franze Kafky, ale v širším kontextu i politické tání, směřující k pražskému jaru.
Autor vykládá celou historii formování pražské německé, respektive židovské literární scény už od druhé poloviny 19. století. Zdůrazňuje přitom politický kontext, který na tento autorský okruh působil, a který byl zjevně silnější, než se obecně připouští.
Cituje například spisovatele Paula Leppina, který o těchto vztazích hovoří elice výstižně: "Umělecký a literární život Němců v Praze se mohl odedávna rozvíjet jen s obtížemi a útrapami pod tlakem právě převládajících skupinových zájmů."
Max Brod
"Různé kliky, malé strany, stranická zaujatost a vzájemná nedůvěra příslušných kruhů nenacházely v žádném městě tak nadmíru příznivoou živnou půdu jako u nás," dodává.
A už v roce 1906 píše Oskar Wiener v časopise Wir: "Praha, tento nevýslovně krásný, ale zlopověstný hrad na Vltavě, stará Praha umírá a z mohutných kvádrů jejích rozvalin vyrůstá nové, střízlivé město. Co jsme milovali a co bývalo vlastní všech našich snů, musí zaniknout. Chodíme jako vyděděnci novými ulicemi a truchlíme."
Esej druhý je pak speciálnější, pod názvem Pražští autoři ve světle Pochodně se zabývá působením satirického časopisu Karla Krause (jehož osobnosti se Krolop též léta věnuje) na česko-německý literární okruh a naopak.
