Dnešní mediální a bulvární době odpovídá, že Ramsayho většina lidí zná jako "toho sprostého šéfkuchaře, co všem nadává a v každé větě má alespoň jednou slovo ´fuck´".
Gondon Ramsay v ráži
Poněkud se přehlíží, že své pozice, ve světě labužníků počítané na prestižní michelinské hvězdičky, si musel vydobýt především svým uměním a dobrými kuchařskými nápady. Konec konců, může si za to do jisté míry sám...
Přinese Ramsay do Prahy první Michelin?
Vydání Ramsayho knihy bylo nakladatelstvím Slovart samozřejmě přesně načasováno na období, kdy se o jejím autorovi v českém tisku hodně psalo v souvislosti s otevřením jeho pražské restaurace Maze. Právě s ní její majitel hodlá našemu hlavnímu městu přinést první hvězdičku v mezinárodním hodnocení Michelin.
Kdo ale od knihy Nedělní oběd s rodinou i přáteli, jež je pandánem ke stejnojmennému televiznímu cyklu, očekává vulgární slovník, extravagantní nápady či jakékoli jiné extrémy, zřejmě bude zklamán.
Jedná se totiž už svou základní myšlenkou − a to pomoci vrátit do obecného povědomí rituál jídla u společné tabule, bez ohledu na to, zda je neděle či jiný den − vlastně o relativně konzervativní kuchařku. Což je bod k dobru.
Podle Ramsayho receptů se dá i vařit
Ramsay rozdělil základní část knihy do pětadvaceti surovinově, sezonně, chuťově i barevně vyvážených a korespondujících menu většinou o třech chodech (předkrm, respektive polévka, hlavní chod, dezert), přičemž čerpal převážně z anglické, francouzské a středomořské kuchyně. Jen výjimečně zve na pomyslný výlet do exotičtějších krajů, třeba do Malajsie.
Nedělní oběd pod vedením mistra? Za pět minut
To je pro českého kuchaře, který se chce jeho radami řídit, samozřejmě výhoda. Valnou většinu surovin není problém sehnat na českém trhu, v krajním případě konkrétní doporučenou nahradit odpovídajícím ekvivalentem. I v tomto směru je Ramsay spolehlivým rádcem.
S postupem od mistra se stihne najíst i kuchař
Ramsayho přístup k přípravě jídel je zcela jiný než model jeho nejznámějšího konkurenta mezi šéfkuchaři-celebritami Jamieho Olivera. Zatímco Oliver preferuje "roztančenou kuchyni", ve které se příliš neřeší detaily, Ramsayovy recepty jsou naopak precizně promyšlené a popsané tak, že se zdá, že vynechání jediné ingredience zhroutí celou "stavbu".
Velkou výhodou je vstupní stránka každé kapitoly/menu, kde autor pomáhá rozplánovat vaření několikachodového oběda tak, aby nejen strávníci z řad rodiny či přátel, ale i sám kuchař mohl usednout ke společnému stolu a nemusel odbíhat k plotně či troubě.
Samozřejmostí knihy je množství fotografií (nad nimiž − ale i při čtení receptů − se člověku s alespoň průměrnou chuťovou fantazií nemohou nesbíhat sliny) i kvalitní polygrafická úprava.
