Amor Towles: Gentleman v Moskvě (100 %)
Absolutní hodnocení dostaly letos hned dvě knihy. Tou první je román amerického spisovatele Amora Towlese. „Románem Gentleman v Moskvě navázal Towles na obrovský úspěch své prvotiny Pravidla zdvořilosti a vytvořil naprosto okouzlující, byť chvílemi nepravděpodobný příběh o eleganci světa rychle mizejícího v rachotu a krutosti budování socialistické společnosti,“ psala v recenzi Sto procent. Ruský gentleman okouzluje stejně jako celý příběh naše recenzentka Alena Slezáková.
„V jemném, vtipném a elegantním Towlesově vyprávění, kde dobrodružství nevychází z dramatických situací, nýbrž z lidského nitra, nechybí trpkost. Vyhnanství je staré jako lidstvo samo, už Bůh uvalil tento trest na Adama a Evu, podotýká autor. ‚Avšak Rusové jsou první národ, jenž ovládl umění poslat člověka do vyhnanství v jeho vlastní domovině,‘,“ uzavírá Slezáková pochvalnou recenzi. Knihu vydal Vyšehrad.
Andrew Sean Greer: Less (100 %)
Stejně vysoko ohodnotila naše recenzentka i české vydání knihy dalšího Američana. „Andrew Sean Greer získal za román Less letošní Pulitzerovu cenu a od první do poslední věty je zřejmé, že zaslouženě. Greerův vtip a humor je neodolatelný, jeho ironie všeprostupující a přitom něžná, jeho porozumění pro životního outsidera se zlomeným srdcem hluboké, ale nesentimentální,“ píše v recenzi Za sto procent. Tak čirá radost, že by se Less dal číst nahlas.
„A ten jazyk – člověk má málem chuť si kousky textu přeříkávat nahlas, aby si dopřál i sluchový požitek. Překladatelka Jana Jašová si s češtinou krásně vyhrála, aby Greerovy špílce a žertíky patřičně vyzněly,“ pokračuje Slezáková ohledně knihy, již letos vydalo nakladatelství Leda.
Eka Kurniawan: Krása je stigma (95 %)
Jen o symbolických pět procent méně dostal indonéský spisovatel Eka Kurniawan za svůj debut, který se k nám dostal teprve letos. „Nakladatelství Odeon má pro všechny spráskávače dlaní nad současným stavem literatury a umělecké scény obecně radostnou zprávu. Její původce, kniha Krása je stigma, k nám sice přichází až po šestnácti letech, na zážitek srovnatelný se Sto roky samoty Gabriela Garcíi Márqueze nebo Mágem Johna Fowlese se však vyplatí čekat,“ naznačuje v recenzi Příběh zmrtvýchvstání prostitutky Krása je stigma věští událost naše recenzentka Monika Zavřelová.
„Přímost, preciznost a přitom zdravý odstup, se kterým Kurniawan dokáže vyprávět o své domovské společnosti, je přesně to, co postaví román Krása je stigma na pomyslný piedestal. Vedle všech jeho inspiračních zdrojů, aby se sám jednou mohl stát vzorem pro budoucí autory. Nehledě na to, jestli z Indonésie, nebo Evropy,“ pokračuje.
Sarah Perryová: Nestvůra z Essexu (90 %)
„Superlativy se na Perryovou hrnou ze všech stran a v případě českého vydání tomu nebude jinak. Čtyři sta stran zaplněných slovy, která oživují smysly a otevírají věčný svár mezi vědou a vírou, emancipací a tradicí, racionalitou a emocemi, populismem a individualismem,“ popisuje Monika Zavřelová další povedenou novinku uvedenou na náš knižní trh.
V recenzi si titulkem Kdyby Dickens vstal z mrtvých, v Sarah Perryové by měl konkurenci se dále píše: „Pro jedny tak může být Nestvůra z Essexu zdařilým gotickým románem, pro druhé smysluplnou disputací o povaze poznání a pro třetí sociální sondou do viktoriánských dob, jelikož i dalším hrdinům, nejen Coře a Williamovi, věnovala autorka patřičnou péči.“ Nestvůru z Essexu vydalo Argo.
Simon Mawer: Pražské jaro (90 %)
Pětici nejlepších uzavírá nám dobře známý Simon Mawer, autor oceňovaného Skleněného pokoje se nyní ponořil do zdejšího horkého léta roku 1968. „Spisovatel má empatii a pochopení pro naše novodobé dějiny, především pro jejich tragické aspekty. Očima tří Britů, dvou mláďat a tajemníka britské ambasády Sama Warehama, mapuje naděje a touhy převratného období,“ naznačuje děj Alena Slezáková.
„Mawerovo líčení příšerných hodin 21. srpna 1968 je mistrovské. Reportážní, chladné, přitom s hlubokým porozuměním pro zoufalství, beznaděj, bezmoc, vzdor a vztek na české straně a víceméně i pro ty sovětské vojáky, kteří na dotazy, co tady dělají, jen blekotají cosi o kontrarevoluci a pomoci,“ píše se dále v recenzi Hodiny, kdy dopadla sekera na naděje pražského jara. To je nový Mawer. Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín.
Dan Brown: Počátek (45 %)
Naopak na úplném konci žebříčku, konkrétně jako pátý nejhorší se letos - možná pro někoho překvapivě - umístil americký bestsellerista Dan Brown. „Nebýt úpěnlivé snahy do románu násilně zabudovat odkazy na fenomény současnosti – přepravní službu Uber, palmariány, konspirační servery, homosexualitu v církvi a nakonec i samotného Stephena Hawkinga, vysloužil by si Brown trochu lepší hodnocení. Takto ale bohužel,“ píšeme v recenzi Dan Brown chtěl do Počátku dostat vše, jenže už nemá co.
„Když se k tomu navíc přičte zmiňovaná předvídatelnost, neschopnost příběh vygradovat a vyjet ze zajetých kolejí, nezbývá moc prostoru pro shovívavost. Snad jedině za ty nesčetné hodiny, které musel strávit studiem historických, náboženských a hlavně vědeckých materiálů,“ zazní ještě. Knihu vydalo Argo.
Tom Hanks: Neobvyklý typ (něco málo povídek) (40 %)
Neslavně dopadlo i další veleznámé jméno, i když na poli literatury dost překvapivé. Americký herec Tom Hanks letos vydal sbírku povídek. „Debutovat sbírkou povídek není nic neobvyklého. Debutovat však sbírkou povídek, která má čtyři sta stran, to už trochu nezvyklé je a Tomu Hanksovi se to bohužel nevyplatilo. V sedmnácti příbězích oscarový herec píše o hezkém, poklidném a bezproblémovém americkém životě, který se spoléhá na základní stavební jednotku společnosti – fungující rodinu,“ přibližuje Hanksovu prvotinu Monika Zavřelová v recenzi V roli spisovatele by měl Tom Hanks zůstat pouze na plátně.
„Možná kdyby si nakladatelství dalo větší práci s výběrem povídek a výrazně je proškrtalo, vznikla by lepší kniha. Nakladatel však dost pravděpodobně myslel hlavně na obchodní úspěch, který dílo Toma Hankse jednoduše musí mít. O ten literární už nikomu očividně nejde. Od herce, který se za svůj život musel dostat do kůže mnoha lidí, tak tuctové dílo jednoduše trochu zamrzí,“ píše dále. Hanksovy povídky vydalo Domino.
Rachel Khongová: Nazdar, vitamíne (40 %)
Stejné hodnocení jako Tom Hanks si v recenzi I hvězda Oprah Winfreyová se může mýlit. Obzvlášť v literatuře odnesla americká spisovatelka Rachel Khongová. „Naprosto vás rozhodí, ale současně pohladí, pronesla o knize Nazdar, vitamíne americká televizní hvězda Oprah Winfreyová. Dále od pravdy být nemůže. Jestli totiž debutové dílo Rachel Khongové něco neumí, tak vyvolávat jakékoli emoce,“ píšeme zde.
„Nijak originální námět je snad s trochou snahy schopný přinést komorní svědectví o tom, že i složité životní situace se dají zvládnout s úsměvem. Jenže to by Khongová, původně redaktorka kulinářského magazínu, nesměla pořád rozebírat jídlo a jeho složení. Jako by své charaktery neuměla rozvinout jinak než bez celeru a kapustového smoothie. Organismu bezesporu prospívají, literárnímu dílu však rozhodně ne,“ pokračuje hodnocení knihy, jež vyšla v nakladatelství Plus.
Lenka Požárová: Rozmačkané ego se slaninou (35 %)
Aby těch slavných jmen nebylo málo, trochu se kolem jednoho točí i další nepříliš vydařený kus uplynulého roku, který hodnotí recenze Ani Colin Firth neprodá srdcebol Rozmačkaného ega se slaninou. „Požárová ve své druhé knize opět čerpá z vlastních zkušeností. Kdysi se rozhodla zanechat kariéry účetní a rozjela se do světa. V knize Rozmačkané ego se slaninou se hrdinka Nela, její alter ego, loučí se stereotypním pražským životem a vyrazí do Norska pracovat jako servírka. Pak se vrací do Prahy. Později letí do Londýna. A zažívá jeden srdcebol za druhým. Každý muž má nějaký problém. Až si čtenář říká, jestli problémem není spíš sama protagonistka,“ uvažuje recenzentka.
„Celé to jednoduše vypadá, jako by si Požárová napsala hodně dlouhý status na Facebook, v němž si potřebuje vylít srdce. Na to má samozřejmě plné právo, ale literatura tak nefunguje. Literatura neslouží autorovi, autor slouží literatuře. O nějaké snaze o kompoziční postupy nemluvě,“ pokračuje Zavřelová v hodnocení knihy, kterou letos vydalo nakladatelství Motto.
Gill Simsová: Proč máma pije (35 %)
Stejně neslavně dopadla i kniha, kterou jsme hodnotili v recenzi Kniha Proč máma pije je zoufalým pokusem o Bridget Jonesovou. „Uvolněný název i obálka knihy (na snímku obal audioverze - pozn. red.) věští stejně svěže ironický a upřímný příběh, jaký před lety nabídla Helen Fieldingová se svou Bridget Jonesovou. Simsová však dokázala, že psát i o tak banálních věcech, jako je velký zadek nebo nezdařilé randění, se dá považovat za skutečný kumšt,“ nešetří výsledek naše recenzentka.
„Pokud se tedy někdo nevyžívá ve čtení knih, kdy se za hrdinku musí nonstop stydět. Smutným faktem je, že za neutuchávajícím bombardováním čtenáře nadhledem a ironií se skrývá čirá neschopnost. Už na desáté stránce musí alespoň trochu příčetného člověka ze všeho popisovaného stěžování bolet hlava. A to jich má kniha téměř čtyři sta,“ píšeme ještě o knize, jejíž české vydání má taktéž na svědomí Motto.
