Život a tvorbu muže, který v komunistických věznicích strávil přes osm a půl roku, přibližují umělecká díla Jiřího Sozanského a dokládají dokumenty z doby nejen Jirousovy perzekuce.
Trutnov 2008 - Václav Havel a Ivan Martin Jirous
Pořadatelé shromáždili archivní materiály, fotografie a až neuvěřitelně detailní zápisy z Jirousova sledování Státní bezpečností či rozsudky, které ho posílaly do nejtěžších žalářů, do Valdic a na Mírov. Poprvé se do vězení dostal za hospodskou hádku s bývalým policistou, podruhé v letech 1976 a 1977 za činnost kolem kapely Plastic People of the Universe.
Režim využil proces k velké dehonestaci lidí z undergroudu; tento původně apolitický proud se nato spojil s disentem. Proces přímo vedl k založení Charty 77. Jirous ji podepsal hned po návratu z vězení, avšak měsíc poté byl opět zatčen a uvězněn. Počátkem 80. let následoval další soud kvůli časopisu Vokno, u jehož založení Jirous v roce 1979 stál a jehož články režim vnímal jako protispolečenské.
Ivan Martin Jirous řečený Magor - udílení Seifertovy ceny (16. října 2006)
Originály Vokna, které vycházelo jako „časopis pro druhou kulturu“ ještě v 90. letech, jsou také součástí výstavy. Termín „druhá kultura“, která stojí vedle, někdy proti kultuře oficiální, zavedl stejně jako označení „underground“ pro to, jak je dnes chápán, právě Jirous.
Letos pětašedesátiletý Ivan Martin Jirous vystudoval historii umění, nechtěl se však dát na vědeckou dráhu. Sám o sobě říká, že je novinář, napsal množství textů o umělcích zejména 60. let, klíčovým jeho textem je Zpráva o třetím českém hudebním obrození z roku 1975, která vyšla i v exilu, a byla „programovým prohlášením“ českého undergroundu.
Podstatné jsou Jirousovy básně, vycházející od 70. let ve sbírkách v exilu. Za vrchol této jeho tvorby lze považovat Magorovy labutí písně, sbírku vznikající ve Valdicích. Protože ve vězení nemohl psát, musel si celou sbírku zapamatovat.
Ivan Martin Jirous řečený Magor
Zlomky básní z této sbírky použil Jiří Sozanský do svých grafik, doplňují se s výtvarnými prvky a naznačují i fragmentárnost zpráv o životě vězňů v kriminálech totality. Jiné grafiky doplňují zlomky výpovědí vězněných lidí. Často jen taková stopa, úryvek z protokolu, dopis či útržek papíru se vzkazem světu „venku“ je tím, co po lidech vězněných totalitními režimy 20. století zbylo.
Na výstavě se podílel také Ústav pro studium totalitních režimů a je součástí projektu Uzavřeno..., který je poctou významným osobnostem české kultury, jež byly oběťmi perzekuce.
Ivan Martin Jirous řečený Magor
Ten začal před týdnem výstavou v Obecním domě, kterou Jiří Sozanský věnoval kromě Jirouse ještě Záviši Kalandrovi a Janu Zahradníčkovi. K projektu Uzavřeno... patří i představení Píšu z pekla, které bude mít v režii šéfa činohry Národního divadla Michala Dočekala premiéru 17. listopadu. Představení vychází z textů Zahradníčka a Jirouse a z výpovědí vězňů valdické věznice.
