Tím ovšem kontroverze neustala; pevné ceny knih nyní platí v deseti zemích Evropské unie a do hry teď zasáhl stále významnější fenomén: prodej knih po internetu. Internetový knižní prodej obecně stojí na tom, že nabízí výrazné slevy ve srovnání s klasickými knihkupectvími. Chová se tak i rakouská firma LIBRO, poskytující ve svém virtuálním knihkupectví zhruba dvacetiprocentní zvýhodnění.
Skutečnost, že LIBRO atakuje svou nabídkou především německý trh, přivedla tamní nakladatele k protiúderu. Celkem třicet jich zahájilo bojkot společnosti LIBRO a odmítlo firmě dodávat své knihy. LIBRO má ovšem na své straně další z červnových výroků Evropské komise - totiž ten, že internetový prodej nesmí podléhat žádným cenovým dohodám. Jinými slovy, zákazník v Německu má právo koupit si po internetu vybranou knihu výhodněji, než mu ji třeba nabízí její nakladatel.
Společnost LIBRO navíc vyzvala evropské komisaře, aby přezkoumali, zda se němečtí nakladatelé svým hromadným bojkotem nepříčí ještě dalším obchodním ustanovením Unie. Kontrolní orgány, které německý tisk pohotově označil podle jména komisaře pro volnou soutěž Maria Montiho za Montiho mafii, skutečně začaly konat. Kromě jiného provedly "razii" ve dvou z velkých nakladatelů a vydavatelů v Německu, u Bertelsmanna a v Aufbau-Verlag, a také u dvou největších distribučních firem. "Cílem nenadálé kontroly bylo shromáždit důkazy o možné dohodě mezi vydavateli a velkoobchodem o bojkotu prodejců na internetu, kteří v přeshraničním prodeji knih, jež končí u německého zákazníka, nerespektují pevné ceny," vysvětlil Michael Tscherny, mluvčí komisaře pro volnou soutěž.
"Kulturní idioti" - jak Němci po sporech o knižní ceny titulují evropské úředníky - budou teď několik měsíců vyhodnocovat získané materiály. Již teď je však jasné, že institut pevných cen, o jehož zavedení se před lety snažil i zdejší Svaz českých knihkupců a nakladatelů, se opět třese v základech. Němci sice na domácím trhu cenové dohody uhájili, ale obecně komisaři obdobným cenovým ujednáním nejsou nakloněni. Podle Maria Montiho dohody "nemají blahodárný účinek" na trh. Monti může argumentovat Británií, Belgií, Finskem, Irskem a Švédskem, kde byly pevné ceny v polovině devadesátých let zrušeny. Vedlo to k poklesu cen knih, k zániku nejednoho malého nakladatele, ale ne ke zhoršení spektra nabídky.
Také v jiných zemích, kde se pevné ceny ještě drží, se vedou diskuse o jejich smyslu. Dříve ucelený systém se kompromisně drolí. Ve Španělsku, které bylo v posledních letech hned po Francii v největším zastáncem pevných ce n knih, nakladatelé připustili zlevňování učebnic. V Dánsku výrazně zkrátili dobu, po kterou nesmí být nové tituly zlevněny. V Itálii je institut pevných cen běžně porušován, například supermarkety si na nakladatelích vynutily vlastní prodejní podmínky. Pokud dá Brusel nyní za pravdu LIBRU - tedy povolí mu pokračovat v prodeji se slevami - a německým nakladatelům naopak zakáže jejich dodavatelský bojkot, otevře tím dveře pro volné nakládání s cenami také ve Francii a v Nizozemí. Tam se totiž hojně dovážejí francouzské a nizozemské knihy z Belgie, kde cenová omezení neplatí.
Těžkou ránu by tím komisaři zasadili především francouzské ministryni kultury Catherine Tascaové, jež s nástupem Francie do předsednictví unie avizovala, že se naopak bude snažit zavést pevné ceny ve všech členských státech. A byla by to prohra i pro jejího německého kolegu, ministra kultury Michaela Naumanna, který dříve šéfoval tamnímu prestižnímu nakladatelství Rowohlt, a nyní je nejvýraznější postavou té lobby, která v Bruselu intervenuje ve prospěch pevných cen knih.
- pondělí 14. srpna 2000
