Neydravá fixace Čechů na "kumšt" a jeho apoštoly

Po Sametu psaly jedny rakouské noviny, že ČSSR měla oproti Rakousku na hlavu 7-krát víc výtvarných umělců. Pravdou je, jestli se ve Washingtonu říká, že "ať hodíte kamenem kamkoliv, udeříte 2 právníky", v komunistické Praze to byli 3-4 "kumštýři". Přitom teřba nikdo nemůže tvrdit, že Rakousko trpí nedostatkem výtvarného (nebo kteréhokoliv) umění.  Totalita, hnědá, pak rudá, tak jak vytlačovali víru v Boha, potřebovali národ věřit jim, objevily užitečnost víry v kumšt a jeho apoštoly, šmíráky. Byla to obosutranně výhodná existence: Ochotní šmíráci svoji "tvorbou" odváděli od víry, tu a tam, někdo víc jiný méně, opěvovali Vůdce, VŘSR, atd. Šmíráci měli dobrou existenci (z daní mas), tituly zasl a nár. V "težkých chvilkách národa" jin Semafor, J W Rich, Švorcová pomohli se orientovat nebo pobavit. Na totalitu, štedrou ruku strany a vlády, nostalgicky vzpomíná i Menzel, tak "nesvobodná" to byla tehdy tvorba. Historicky a v USA stále, umělec má být hladový, dělat na zakázku, ne z daní.