Ve své rodině však není prvním, komu dnes osmi a půl milionová metropole učarovala. Devět let tam žila už jeho prababička. Z Březové na Zlínsku zamířila za oceán v roce 1913.
„Agenti lodních společností od šedesátých let devatenáctého století objížděli český venkov a lákali lidi do USA. Za bohatstvím, pozemky… Život tady nebyl jednoduchý a lidé odcházeli z různých důvodů – politických, náboženských i ekonomických. Hodně rodin do cesty investovalo všechno, zadlužili se a pak bohužel mnohdy v Hamburku zjistili, že je někdo napálil a skutečné lodní lístky nemají,” popisuje Nekola.
Tím však nejistota nekončila. Většina Čechů si tehdy jen těžko mohla dovolit první třídu, dva až pět týdnů cesty se tak tísnili v podpalubí, někteří dokonce cestu kvůli různým onemocněním nepřežili. „Stávalo se, že z rodin až do USA nedorazili všichni členové,” vysvětluje.
Případ prababičky Martina Nekoly to však nebyl. „Když se v létě vrátila na prázdniny domů, způsobila v kraji skoro pozdvižení. Jako ta dívka, co se vrátila z Ameriky, byla velmi obletovaná, měla samé nabídky k sňatku. Zpět už se nevrátila, protože na tancovačce potkala mého pradědečka a rozhodla se zůstat,“ vypráví badatel.
Do USA Češi tehdy nejčastěji mířili z Hamburku nebo Brém, v mnohem menší míře třeba i z Terstu nebo Rijeky. Ti, kteří hledali za Atlantikem obživu spíše v zemědělství, měli namířeno do Galvestonu v Texasu, New Orleans a dál na středozápad, ti zvyklí na městský život a práci v továrnách zas mířili do New Yorku a dalších průmyslových měst, jakými bylo Chicago nebo Cleveland.
Od 70. let 19. století v New Yorku velmi dobře fungovala česká komunita. „Skoro ani nebylo nutné umět mluvit anglicky. Běžně jste si mohli nakoupit v českém obchodě, přečíst si české noviny, jíst české jídlo. Pocit odtržení od domova nemusel být tak silný,” upřesňuje Nekola. Český život v New Yorku bujel především ve čtvrtích Yorkville nebo Astoria. První jmenovaná čtvrť na Upper East Side přitom v současnosti patří k nejdražším i nejvyhlášenějším adresám na světě.
Podívejte se do Českého domu v New Yorku. Stál nás 760 milionů |
Dnes už tam českou stopu připomíná jen Česká národní budova, kde sídlí generální konzulát a České centrum, nebo Sokol New York. „Čechů tam žije minimum,” upozorňuje Nekola. Není tomu však tak dávno, co si tamní starousedlíci pamatovali čtvrť sahající od 65. po 77. ulici jako oblast, kde „dokonce i policajti mluvili výhradně česky a během svátků celé sousedství vonělo pečenou husou”.
„Američané s českými kořeny ve venkovkých oblastech mají ke svému původu bližší vztah než lidé ve městech. Česky sice po čtyřech nebo pěti generacích nemluví téměř nikde, v Nebrasce nebo Kansasu jsou ale na svůj původ patřičně hrdí a drží některé české tradice – barví vajíčka, vaří z babiččiných receptů nebo si oblékají kroje při různých krajanských akcích,” přibližuje.
Jedním z prvních Čechů, který se octl na území dnešního New York City už v první polovině sedmnáctého století, byl Augustin Heřman z Kokořínska. Výrazněji se však Češi do tamní historie zapsali až později. Jmenovat lze Františka Vlasáka, jenž se stal obchodním partnerem prvního multimilionáře Johna Jacoba Astora a vybudoval pod jménem Francis Lassak prosperující kožešnické impérium.
Leopold Elitz z pražské židovské rodiny, který emigroval roku 1843, se zase stal zakládajícím členem Amerického institutu architektů a mimo jiné navrhl budovu kapitolu státu New York v Albany. Obecně se v devatenáctém století Češi silně prosazovali v tabákovém průmyslu. Nekola dokonce upozorňuje, že „přední tabáková firma Kerbs & Spiess přímo do Sedlce vyslala své zástupce, aby provedli nábor”.
Na návštěvu „Bohemky“
Úspěšných Čechů, kteří v New Yorku našli domov, lze samozřejmě jmenovat mnohem více – nejen z průmyslových, ale i uměleckých oborů. Od Gustava Mahlera, Emmy Destinové, přes Miloše Formana a Ivana Passera až po Petra Síse nebo Adama Plachetku. Obzvlášť složitý byl vstup do země pro Jiřího Voskovce v roce 1950. Do USA sice mířil už popáté, politické udání jej však na imigrační stanici na Ellisově ostrově zdrželo dlouhých jedenáct měsíců. Sám kvůli tomu až do konce života odmítal navštívit Sochu svobody, na kterou je z pověstné „přestupní stanice“ výhled.
Našincům, kterým se v New Yorku zasteskne po domovině, doporučuje Nekola návštěvu „Bohemky“ neboli Bohemian Beer Garden v Astorii. „Je to pivnice s venkovní zahradou, kam se vejde asi tisíc lidí. Lidé si tam rádi zajdou posedět pod kaštany a lípy,“ říká. Hned vedle v budově dodnes funguje česká škola. Dvě hodiny od New Yorku směrem na Long Island se pak nachází osada Bohemia se sochou Mistra Jana Husa, „kde na člověka česká historie doslova dýchne“.
