RECENZE: Nešetří novináře ani sousedy. Boží oko inspiroval Snowden i CIA

Americký spisovatel Barry Eisler si na chvíli odskočil od hrdinů svých knih Johna Raina a Bena Trevena, aby napsal politický thriller Boží oko. Inspiroval ho hlavně případ bývalého systémového administrátora Národní bezpečnostní služby NSA Edwarda Snowdena.

Edward Snowden vynesl informace z NSA, protože nechtěl žít ve světě, kde nikdo nemá žádné soukromí. Nyní 29letý technický asistent dříve pracoval pro CIA a NSA. Tisku předal tajné informace o tom, jak NSA odposlouchává elektronickou komunikaci po celém světě ve spolupráci s velkými americkými firmami (Microsoft, Google, Facebook aj.). | foto: ČTK/AP/The Guardian (koláž:Technet.cz)

Čerpal však i z vlastních zkušeností, kdy pracoval pro zpravodajskou službu CIA.

Děj Božího oka se točí okolo stejnojmenného utajeného programu, který po nástupu do funkce spustil nový ředitel NSA Anders. Ten je přesvědčen, že bezpečnost vlasti je možné udržet jen neustálým a neomezeným sledováním občanů a nejen jich. A pro ochranu své filozofie je schopen nějaký ten život obětovat. Cestu mu však zkříží všímavá zaměstnankyně Evie, která odkryje souvislost mezi náhodnými úmrtími několika osob a sledováním nařízeným NSA.

Kolotoč odhalení se roztáčí a bezpečí Evie i jejího syna je v ohrožení. Hlavu si s tím nedělá jen ona, ale i nájemný zabiják Manus, kterému úkol ženu sledovat přerostl přes hlavu a bezhlavě se do ní zamiloval.

Eisler se nesnaží vystoupit ze zajetých kolejí špionážního románu. Souboj dobra a zla tvoří jeho jádro od samého začátku, jak je pro žánr typické. Postavy víceméně jasně stojí buď na jedné, nebo na druhé straně barikády. Nadprůměrné politicko-špionážní drama však z knihy činí až její nadstavba. Nedůvěra ve vlastní vládu a její instituce čiší z každé stránky a nutí čtenáře přemýšlet, jaká je míra únosnosti státního dohledu.

Boží oko

autor: Barry Eisler

nakladatel: Plus

překlad: Milan Žáček

400 stran, 399 Kč

Hodnocení: 80 %

Mnoha Američanům román zajisté půjde proti srsti. Nebere si servítky a potvrzuje to, co Eisler řekl v několika rozhovorech. Tvrdí, že je nutné si přiznat, že nejen nepřátelé USA, ale i samy Spojené státy zabíjejí nevinné lidi. Asi proto se autor nebojí dát v románu do rukou agenta NSA časovanou bombu, která poblíž Bílého domu zabije několik lidí. S kritikou však Eisler nešetří, ani když přijde na novináře. A to především reportéry CNN a New York Times, kteří to v knize schytávají v první řadě.

Je více než zřejmé, že Eisler chce ve čtenáři vyvolat ostražitost. Ačkoliv tak nečiní vyloženě urputně, mohl by trochu ubrat. Už jen kvůli sobě. Sám je fanouškem publikování na elektronických platformách. Pokud bude stále v očích svých fanoušků podrývat jejich bezpečnost, nemusel by za pár let uživit rodinu.