Právě z Modrých pondělků četl Grunberg nedávno v pražské Arše. V ekipě nizozemských spisovatelů, jež Prahu navštívila, byl i Cees Nooteboom. Zralý šedesátník, uznávaná stálice nizozemského literárního nebe a v současnosti tamní nejpřekládanější autor, a naproti tomu Grunberg - dítě a kometa, která prolétla zažitým rozestavením hvězd. Jedno přesto autory spojuje: obešli se bez holandského školství. Oba se jeho dobrodiní vzdali na začátku gymnázia.
"Proč? Protože jsem ráno vyšel z domova a místo ve škole jsem skončil v kavárně," říká Grunberg. Situace velmi podobná té výchozí z jeho Modrých pondělků. Románový hrdina střídá zaměstnání, protlouká se, testuje amsterodamský život v oboru nejstaršího řemesla. A za tím vším ze stránek knihy probleskují mladíkovy reflexe jeho židovského původu. Sám Grunberg se živil jako prodavač, myl nádobí, pak si založil nakladatelství Kazimír pro vydávání "německé neárijské literatury". Německé Židy, německy píšící Poláky, vypočítává Grunberg, koho by vydával, kdyby nemusel zhruba po pěti titulech pro finanční problémy podnik zavřít.
Své židovství přitom odložil podobně jako střední školu. Alespoň v té podobě, jak je znal z domova - tedy jako přísně nábožensky praktikující víru s držením všech svátků a povinnými návštěvami synagogy. "Nebyla to žádná náhlá revolta, žádný mladický vzdor.
Prostě jsem jen zjistil, že mne to nebaví, nezajímá," vysvětluje Grunberg. "Náboženství, to je ale jen jedna věc. Samozřejmě, že jinak své židovské kořeny popřít nemohu a jako spisovatel ani nechci." V Modrých pondělcích židovství generace svých rodičů podrobil bodavě ironickému a zároveň bolestnému pohledu, který evokuje například ranější knihy Američana Philipa Rotha.
"Máma se mnou asi dva týdny nemluvila, ale takové už mámy jsou. A nějaké odmítavé hlasy se ozvaly z amsterodamské židovské komunity, To bylo v podstatě vše," vzpomíná Grunberg a vylučuje, že by jeho román vyvolal obdobný poprask jako Rothovy práce.
Půl roku po holandském vydání Modrých pondělků zvedl kotvy a se svou přítelkynípsychoanalytičkou přesídlil do New Yorku.
Má rád ranní kávu a noviny na Manhattanu i noční život města. A zpravidla také několik hodin každodenního psaní. "Ale když to nejde, tak to nejde," napovídá, že pracovní morálku podřizuje inspiraci.
Zatím ji má. Před dvěma lety vydal svůj druhý román Statisté, příběh mladé dvojice hledající štěstí v Hollywoodu, dále publikoval knihu esejí a kratší novelu. V jeho hlavě se však rodí i podnikatelské plány. Teď například hodlá za drobnou provizi pomoci bližním, jak zvládat bouřlivé city. "Otevírám internetovou stránku s názvem Univerzita lásky. Specializujeme se na psaní milostných dopisů na zakázku. Vždyť kolik je lidí, kteří neumějí nebo prostě nemají čas psát milostná psaní?!" sděluje Grunberg a jeho chytré oči za skly brýlí se baví. Až si pozorovatel říká, zda si z něj ten mladý muž, který kolem své osoby už pár mystifikací vyrobil, nedělá dobrý den.
Tentokrát ne - na adrese www.universityoflove.com jsou již vystaveny první vzory milostných dopisů. Grunbergova škola lásky bude nabízet i psaní odplaty, nářků a nenávisti. Neboť jak praví jedna z pravd, jež univerzita nabízí: "Nenávist je úrodná, nechte ji rozkvést!" V Praze pobíhal Grunberg v červeném latexovém sáčku, knihu Modré pondělky lovil při autorském čtení z igelitového pytlíku a jeho bujná kštice tvoří ujetý kontrapunkt k drobné postavě. Tak trochu modernější nizozemský Woody Allen - přijde možná posluchači po chvíli hovoru. Ostatně otázky vstupního zákaznického testu Grunbergovy internetové vysoké školy znějí: "Lžete více o sexu, nebo o penězích? A lžete vlastně vůbec?"
- středa 9. června 1999
