Namísto vánoční pohody je totiž jeho poslech nervydrásající adrenalinovou jízdou, během níž máte v každé vteřině, kdy se zpívá, o interpretku strach, zda to do další skladby vůbec přežije.
Dvakrát totéž
Už celé pojetí cédéčka, které se prodává po trafikách, je svérázné. Kromě titulního "nového vánočního hitu", ve kterém se v nesrozumitelném textu Petra Šišky dozvídáme mimo jiné i to, že vánoční strom má jakousi hřívu, a navíc že ta "hříva už dávno ví svý", jej tvoří pouze koledy.
Ale pozor! Každá z nich je na desce hned dvakrát, v identické nahrávce a stopáži – jen jednou se zpěvem a jednou pouze instrumentálně. Na albu je tedy fakticky jen něco málo přes dvacet minut muziky, přestože reálná délka je dvojnásobná.
Co je však ještě horší, na instrumentální verze, aniž jsou nějak zvlášť zajímavé, se při poslechu budete vysloveně těšit. Poloha, kterou Bartošová či snad "hudební režiséři" alba Karel Mařík a Pavel Bohatý pro interpretaci koled zvolili, připomene děsivý zvuk rukavice Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street.
Přes zuby tlačené slůvko "dřímej" v ukolébavce Chtíc, aby spal vás dost možná bude nejspíš ještě dlouho budit ze sna s pocitem, že někdo v místnosti něžně volá: Chcípni.
Podivné hrdelní zvuky
Iveta Bartošová nezní jako zpěvačka, která vydala přes dvacet alb. Místo někdejší bezstarostné a naivní diskotékové holky, kterou by klidně mohla zůstat i ve svémvěku, kdovíproč ustrnula v podivné melodramatické poloze.
Přehrává v ní nejen každou větu či slovo, ale každé písmeno. Tlačí je ze sebe, jako kdyby jí někdo pod upjatým hrdlem celou dobu nahrávání držel kudlu. Jako by vůbec nesvedla uvolnit se.
Výsledek je spíš jen smutný než nějak tragikomický – pouhý poslech její afektované interpretace bez jediné změny výrazu na vás dokáže přenést ohromný stres. Zvuky, tóny, frázování a akcenty, které krk a producenti Bartošové na cédéčko propustili, jsou opravdu všechno jiné než výraz vánoční pohody.
To, že dojde i na falešné tóny, je už jen takový trapný dodatek. Pro dosažení podivně zvrácené a neodbytně tísnivé atmosféry by třeba Narodil se Kristus Pán či Tichou noc v podání Ivety Bartošové mohl do svého filmu použít i takový David Lynch.
Každé slovo v nich zní tak fatálně, jako bymělo být zpěvaččino poslední. Tichá noc vrcholí a album uzavírá v slzách. A zanechává dohady, proč by zrovna zpívání koled mělo znít jako nějaká béčková muzikálová tragédie. Album Když ticho zpívá je prostě smutný omyl, ať už se na ně podíváte z libovolného úhlu. Anebo že by vážně svérázná oslava krásy ticha?
IVETA BARTOŠOVÁ: Když ticho zpívá
CD, 41:20 minut
49 korun.
HODNOCENÍ MF DNES 10 %
