Lonnie Mack se zapsal do historie jako jeden z prvních hudebníků, kteří vnesli do rocku styl sólování, jak jej známe od šedesátých let dodnes. Jeho instrumentální skladby Memphis a Wham! jsou považovány v tomto ohledu za přelomové.
Mack proslul také jako jeden z hudebníků, kteří hráli téměř výhradně na typ kytary Gibson Flying V (v Česku přezdívaný Véčko), díky kterému dosahoval svého typického robustního tónu. Vlastnil vzácné, nejstarší exempláře těchto nástrojů, rozšířených dnes zejména mezi hardrockovými a metalovými kytaristy.
Stylově byla hudba Lonnieho Macka vymezena převážně rockem a blues, patřil ostatně mezi první, u jejichž hudby se vžilo dnes běžné označení bluesrock. Měl ale také životní etapy, kdy stylově směřoval k soulovým baladám nebo k country.
Ač nepatřil co do popularity mezi tváře, jež by se často objevovaly na prvních stránkách časopisů, jako kytarista ovlivňoval dlouhou řadu kolegů už od 60. let. Obdivoval jej Jeff Beck, Eric Clapton, Jimmy Page, Duane Allman či Stevie Ray Vaughan.
Na kontě měl tento hudebník skotsko-indiánského původu řadu vlastních desek, ty poslední natočil pro legendární chicagskou značku Alligator. Poslední album s názvem Attack of the Killer V mu vyšlo roku 1990, dalších čtrnáct let ale ještě koncertoval.
Jako studiový nebo koncertní hudebník pracoval s řadou dalších kolegů rockového nebo bluesového ranku, mimo jiné s Jamesem Brownem, Freddiem Kingem, Steviem Rayem Vaughanem nebo Albertem Collinsem. Nahrál také baskytarové party na album skupiny The Doors Morrison Hotel.
