The Young Gods stále patří k nejzajímavějším souborům alternativní hudební scény. Skupinu proslavily hity Skinflowers, Gasoline Man, Kissing the Sun nebo novější Lucidogen.
Loni kapela vydala ambientní desku Music for Artificial Clouds, letos pak přidala
limitované dvojalbum remixů.
Čtvrteční koncert v Českých Budějovicích a dvě vystoupení v Praze, z nichž to páteční odvysílá živě pražské Radio 1, by měly vedle nejznámějších opusů nabídnout i ukázky z připravovaného alba.
Young Gods se do Čech vracejí poněkolikáté. Prvně hráli v roce 1990 v pražském Edenu, památná jsou i jejich vystoupení v Emauzích v roce 1992 nebo v Akropoli z roku 2000.
"Tenhle vydařený koncert bylo možné chápat jako kolektivní exorcismus, jako příval, který z hlavy vyplaví vše zastydlé a zahnilé. Ano, taková to byla síla..." napsal tehdy hudební kritik Josef Rauvolf.
Kouzlem kapely je totiž to, co má jen málokterá kapela: umění rozdávat energii plnými hrstmi. Po "božském výplachu" v roce 2000 neváhal Franz Treichler, lídr a zpěvák s podmanivým hlasem, skočit do diváků, proplout k východu a tam si s každým srdečně potřást rukou. Když říkal, že "čeští fanoušci vždy patřili k našim nejvěrnějším a nejvřelejším," nebyla to falešná slova.
První pokusy "mladých bohů", kombinující odlidštěné syntezátory s citlivou klasikou, sílou punku i působivostí šansonu, byly v polovině osmdesátých let věcí nevídanou. Stejně tak jako rocková kapela, jež prakticky nepotřebovala kytary, ač sám Treichler je kytaristou.
Debutové stejnojmenné album s klubovkou Envoyé! bylo v roce 1987 vyhlášeno deskou roku dle prestižního časopisu Melody Maker. Úspěch mělo i francouzsky zpívané LP L'eau rouge (1989).
Kde získali The Young Gods jméno? "Když kapela vznikla, slyšel jsem písničku od skupiny The Swans. Jmenovala se The Young Gods. Ten název se mi hned zalíbil. Má i určitou symboliku. My všichni, lidské bytosti, jsme v podstatě mladými bohy. Nikdy nebudeme a nemůžeme být skutečnými bohy, ale snažíme se dosáhnout tam, kde tušíme, že bohové jsou. Po celý svůj život jsme proto adepty na božství; jsme bohy-amatéry. Mladými bohy," říkal frontman.
Po vlastní interpretaci skladeb Kurta Weilla vydali Young Gods roku 1992 svou nejslavnější a nejpřímočařejší desku T.V.Sky o vlivu médií, jíž prorazili mezi hvězdy. Tři léta nato přidali hloubavější Only Heaven a snivé Heaven Deconstruction (1997). Po menší pauze vyšla v roce 2000 i Second Nature, technicky famózní album, jež ale oplývá i emocemi.
"Myslíme, že lze spojit automatické bicí s něčím lidským a může to působit pozitivně," bylo heslem kapely. Na Mladých bozích bylo ostatně podle některých kritiků vždy zajímavé, že jejich elektronika nezněla chladně, jako tomu je například u kapel Front Line Assembly, :wumpscut: či Front 242, nazývaných "hlukovými teroristy".
"Vlastně ani nemám pocit, že bychom byli moc agresivní. Agresivní muzika, to je něco jako rána pěstí do obličeje. My ale pracujeme s prvkem násilí, které je daleko obecnější," vysvětlil Treichler, jenž se s kolegy Bernardem Trontinem (bubny) a Alainem Monodem (syntezátory) stále více zajímá o etnologii a přírodní národy, mezi nimiž před časem pobýval.
"Domorodci by nikdy drogy nebrali tak jako my, rekreačně. Naše společnost bere narkotika jen jako únik z každodenní reality," podotkl. Výsledkem spolupráce členů TYG s kulturním antropologem Jeremym Narbym, jenž podnikl terénní výzkum mezi
Indiány, byl i Amazonia Ambient Project, čtení o šamanismu s "božskou" hudbou, které loni zavítalo též do Prahy.
