Vaše nové album Acetylene, které vychází v říjnu, drží dvacetiletý odstup od první nahrávky 22 Disasters. Dosáhli jste během těch let všeho, co jste chtěli? Tedy pokud jste vůbec měli nějaké stanovené cíle...
My jsme akorát tak chtěli odehrát pár koncertů, možná vydat singl, a pak to zabalit. Samozřejmě, nakonec jsme se kormidla drželi podstatně déle. Čestně mohu prohlásit, že jsme měli obrovské štěstí a že stále považujeme za obrovské štěstí možnost pokračovat v muzicírování.
Změnil se nějak během let váš přístup k tvorbě?
Byla to záležitost pozvolného vývoje. Někdy jsme se vraceli ke starým pořádkům, někdy jsme se naopak vědomě rozhodli stanovit si pravidla tak, aby nás posunula novým směrem. Nakonec to ale vždycky dopadne tak, že prostě pracujeme na písničkách, které máme. Je to samotná písnička, která nám řekne, kudy se vydat.
Album Acetylene má silný politický akcent. Vzhledem k událostem ve světe to není nijak překvapující, nemáte však pocit, že politická aktuálnost umenšuje význam alba pro budoucnost?
Politika v hudbě je vždycky velmi ošemetná věc. Jak sám říkáte, vždycky riskujete, že své dílo uzavřete do ulity. Každopádně si myslím, že je obrovský rozdíl mezi skladbami, které jsou ovlivněny politikou a skladbami, které jsou o politice. Mám za to, že písničky na desce Acetylene patří do prvně jmenované kategorie. Stále jsou založeny na síle osobních pocitů, reakcích a frustraci. Což je skvělý syrový materiál pro rockovou muziku.
To nepochybně. Ostatně hudebně se album zdá být jednou z vašich ostřejších desek. I to je dáno naštvaností ze současné politické situace, nebo je to výsledek nezávislého muzikantského vývoje?
Řekl bych to tak, že deska je velmi úzce napojená na naše dojmy ze stavu světa. Když jsme album natáčeli, bylo pár týdnů před Bushovým zvolením, takže jsme byli dost nabroušení. Deska tyto naše pocity odráží.
Zpěvačka Carla Torgersonová vydává po dvaceti letech působení v The Walkabouts své první sólové album Saint Stranger. Proč zrovna teď, respektive - proč se k tomu odhodlávala tak dlouho?
Je pro mě trochu těžké za ní odpovídat, ale vím, že se velmi dlouhou dobu sháněla po těch pravých spolupracovnících. Když je konečně našla, nahrála desku velmi rychle.
Neplánujete společně s Carlou Torgersonovou další album vašeho společného projektu Chris & Carla?
Jeden nikdy neví. Jediné, na co se teď soustředíme, je vydat ze sebe všechno, co můžeme, na probíhajícím turné The Walkabouts.
Osobně jste také vydal několik sólových desek. Jakým způsobem se vlastně rozhodujete, kde kterou skladbu upotřebíte? Ptám se proto, že vaše sólové desky a alba The Walkabouts jsou si stylově poměrně blízká.
Když hrajete muziku dvacet let, je těžké nemít styl. Protože pokud žádný styl nemáte, můžete leda tak nahrávat písničky v karaoke baru. Ale stejně si myslím, že má sólová alba se od desky Acetylene zvukově dost liší. Když to tak vezmu, nejsem si jistý, že by někdo dokázal na první poslech rozpoznat, že na obojím hraje ten samý člověk.
