Tak jsem si, přátelé, udělal čárku pokaždé, když mě hráli

v rádiu. A můžu vám říct, že ani jednou!!! Asi podám taky nějakou stížnost.... Ať v tom Helča není sama...

Carnegie Hall

Zlatá slavice z r. 1965 Helena Vondráčková si zazpívala i v Carnegie Hall, a to dokonce dvakrát. To je co říct, dámy a pánové.

Vondrackova?

Ona je ceske narodne dedicstvo? No "potes pan Buh"... To skor pivo, nez ona... To, ze mala fajn songy je jedna vec, ale...odkedy je jej manazerom ten pan, tak je nejaka...divna...ci sa mi to len zda?

svěží a nové sebeztrapnění

Myslel jsem, že po vláčení Marty Kubišové po soudech se Helena Vondráčková už nemůže víc znemožnit. Ale zdá se, že její arzenál těch správných nápadů na sebeztrapnění je nevyčerpatelný. Skutečná mistryně ultratrapnosti.

Národní dědictví

Bedřich Smetana je národní dědictví, ne tahle popíkářka!!

Re: Národní dědictví

O bože, přesně takovýhle přístup k hudbě, pln předsudků, nemám rád. Bedřich Smetana skládal klasiku, byl na tisícikoruně, ve škole mi čikali, že je oK, tak je teda OK. Všichnio pomlouvaj Vondráčkovou, pořád na ni někdo nadává, v Rytmu života psali, že něco..tak je teda špatná. A tudíž je špatná i její hudba. O bože. Tak přesně takhle by člověk uvažovat neměl!

Mě

taky v rozhlase zakázali. Nehráli mě ještě ani jednou a to jsem jako malej prej hezky zpíval. Tachecí za to může.

soudružka Helenka je pouze zasloužilá ne národní

soudružka Helenka je pouze zasloužilá umělkyně, titul národní umělec nedostala. Její písničky proto z tohoto důvodu národním bohatstvím být nemohou. 

Mezi zpěváky (pokud vynecháme operu) jsou národními umělci pouze Karel Gott a Jarmila Šuláková. Proto navrhuji místo Helenky pouštět písničky paní Jarmily Šulákové, skutečné a jediné národní umělkyně. Dále by měla Helenka Jamile zaplatit pokutu za to, že jí upírala její práva.

To je pinda..

Škoda Helenky, už není co bývala!

Je protivná, stále hledá problémy okolo sebe, místo toho, aby se sebekriticky podívala na svou osobu! Její písničky jsem kdysi také poslouchal, nyní si raději přepnu jinam.

Vondráčková akorát veřejně demonstruje to

co si skrytě a silně přeje každý interpret jakékoliv hudby - kéž by mě víc hráli, kéž by tantié y sypaly více...Vondráčková to aspoň dělá upřimně  a veřejně, ostatní pokrytecky, pomocí obálkové metody

a ten, kdo v životě nestvořil jedinou písničku hratelnou v rádiu se akorát pošklebuje.