Vladimír Kočandrle děkoval za inteligentní otázky

  • 1
Člen kapely OK Band Vladimír Kočandrle přes hodinu on-line odpovídal čtenářům iDNES. Původně měl přijít v doprovodu další členky skupiny Marcely Březinové, ta se však omluvila, protože musela ve škole narychlo vyzvednout svého nemocného syna. Kočandrle si chválil, že mohl odpovídat na inteligentní otázky. "Ani jeden debilní dotaz. To je prostě úžasný," rozloučil se Kočandrle se čtenáři.

Druhé album oživeného OK Bandu, které vychází v těchto dnech s názvem Za Škvírou, vznikalo deset měsíců – od října 2000 do srpna 2001 na Šumavě, na Vyšehradě a v Modřanech. Pětičlenná kapela v čele s Vladimírem Kočandrlem a Marcelou Březinovou na něm pracovala skoro každý den. Kromě klasických rockových nástrojů a elektroniky hudebníci použili ještě housle a kontrabas. Člen OK Bandu Vladimír Kočandrle právě on-line odpovídá na otázky čtenářů, Marcela Březinová z rodinných důvodů dorazit nemohla.

Záznam on-line rozhovoru s Vladimírem Kočandrlem najdete ZDE

Na všechny nástroje hrají jen členové kapely – žádný host, žádný cizí programátor se na desce neobjevil. Jedinou výjimkou je DJ Neo, který se podílel u nahrávané nahrané skladby „Někdy jsem down“ na produkci. První složenou skladbou byla titulní Za škvírou, poslední, sedmnáctou, Tohle je jinej svět. Dvě už hotové písně z definitivní verze vypadly, další tří zůstaly nedodělány a řada dalších témat zůstala ležet ladem.

"Pro mě názvy desek nejsou až tak důležité. Jak pojmenovat naše nové album jsme marně několikrát přemýšleli. Umělecký šéf  Franta Fiala  nabízel název Hollywood je Vatikán podle jedné z písniček. Název písničky ano, ale pro celou desku je to poněkud nepřijatelně politizující. Podsouvá to určité výklady a tím i zužuje. S konečným názvem přišla Marcela. Není špatné, že se to nakonec přece jen jmenuje jako některá z písniček," říká k názvu nového alba Vladimír Kočandrle.

Letos by měl OK Band oslavit dvacet let existence. K tomu Vladimír Kočandrle podotýká: "To je sporné. Poprvé jsme se všichni čtyři sešli koncem roku 1980. Jednotlivě se někteří z nás znali už dřív. První vystoupení jsme měli 21. prosince 1981, ale první singl vyšel až koncem roku 1982. Takže je sporné, co by se vlastně mělo slavit. Hlavně je to jedno, protože pohled dopředu je to, co nás zajímá daleko víc. Vždyť valnou část té dvacetileté existence jsme vlastně neexistovali."

"Znovu jsme se potkali až před dvěma roky po opravdu velmi dlouhé odmlce. Ale jak jinak znovu začít, než se odrazit od minula! Zkoušeli jsme navázat na to, co bylo dřív. Vzali jsme z naší minulosti to, co nám přišlo hodné pozornosti i pod tím nánosem prachu, a trochu jsme to oprášili. Dodělali jsme k tomu pár novinek a vzniknul Ornament osudu. Za to album – vadí mi jen v názvu slovo osudu –  není důvod se stydět. Jiné být ani nemohlo. Někde jsem ho charakterizoval jako jednou nohou tehdy a druhou teď. Toho tehdy bylo asi víc. Zvuk Ornamentu nebyl navíc tak úplně náš, protože ho kromě Marcely, Tondy a mě spoluvytvářelo i několik studiových hudebníků. Vznikal ještě předtím, než se k nám znova připojil Pavel Skala a OK Band se znova stal skutečnou, kompletní kapelou. Ornament byl ale pro nás hodně významný – už třeba jen tím, že bodoval v Top 40 a přinesl hit Snad za to může láska," uzavírá Kočandrle.

OK Band.

OK Band.

OK Band.

OK Band.

Vladimír Kočandrle při online rozhovoru

Vladimír Kočandrle při online rozhovoru

Vladimír Kočandrle při online rozhovoru

Vladimír Kočandrle při online rozhovoru