Celofestivalové zjančení z Rolling Stones se zračilo v mnoha jevech a situacích. Počet triček s jazykem ven na metr čtvereční stoupl exponenciálně a už drahně před začátkem se na Pyramidu stahovaly steré davy.
Kameny se dovalily |
ARENA FULL! svítilo na obrazovkách na krajích Pyramid Stage ještě před začátkem. Odhaduje se, že svažitý plac před Pyramidou pojme tak 90 tisíc lidí. Ten stav pochopitelně nelze regulovat, tudíž si dovolím odhadnout, že strop kapacity byl tak o 20 tisíc lidí přešvihnut. Občas to bylo dost poznat. Pokud člověk stál u horní přístupové cesty nad areálem, byl svědkem někdy drsných mačkanic, jak se dva proudy lidí pokoušely projít v protisměru někam, kde bude vidět. Chvílemi z nich někdo pronikl nebo vypadl do stojícího a naštosovaného davu pod cestou. Za celou dobu jsem však i při nejvypjatějších situacích neviděl jediný konflikt.
Svraštělá, zteřelá božstva na sebe nechala čekat a když přišla, chvíli napadala na jednu nohu. Úvodní Jumping Jack Flash a It’s Only Rock'n'roll byly tuhé jak flaksa a i zvuk taky nebyl úplně srovnaný (ono ale opravdu záleží na tom, kde člověk stojí). Poprvé spřežení zatáhlo naplno v Gimme Shelter a pak jelo dál, údolím temným podle skal.
Rolling Stones na festivalu Glastonbury 2013
Repertoárově to byla sázka na jistotu: prověřené fláky především ze silných alb konce šedesátých let a počátku dekády následující, žádná velká překvapení (2000 Light Years From Home pamatujeme z prvního Strahova v devadesátém), žádné radikální změny (pokud pomineme Jaggerovu účelovou úpravu textu country pidlikačky Factory Girl na Glastonbury Girl). Překvapilo mne vynechání čehokoli z posledního velkého alba skupiny Bridges To Babylon, měl jsem za to, že si ho kapela cení víc. Provedení, až na začátek, bylo důstojné, někdy dojemné: kdybych měl vypíchnout nejhezčí okamžik večera, byla by to cesta Keithe Richardse diamantovými doly lásky v You Got The Silver, s věrným Buškem z Velhartic Ronem Woodem po boku a decentním podmazem Charlieho Wattse, klidné síly kapely, v druhém plánu.
Rolling Stones na GlastuPlaylist Jumping Jack Flash - It’s Only Rock'n’roll - Paint It, Black - Gimme Shelter - Factory Girl - Wild Horses - Doom And Gloom - Can’t You Hear Me Knocking - Honky Tonk Women - You Got The Silver - Happy - Miss You - Midnight Rambler - 2000 Light Years From Home - Sympathy For The Devil - Start Me Up - Tumbling Dice - Brown Sugar. Přídavek You Can’t Always Get What You Want - Satisfaction. |
Očekávané husto hvězdných hostí se smrsklo na jediného, a to Micka Taylora, předchůdce Rona Wooda na pravém křídle útočné formace. Taylor zdobil santanovskou dohrávku v Can't You Hear Me Knocking, o pár písní později dodal žádoucí voltáž Půlnočnímu škrtiči. Ačkoli stará záští jsou už nejspíš dávno zapomenuta, musela to pro něj být velkolepá satisfakce za hořký odchod ve čtyřiasedmdesátém.
Přidanou hodnotu dodali "stálí spolupracovníci". Chuck Leavell vyztužil Honky Tonk Woman mazáckým sólem na klimpr a saxofonista Bobby Keys dul v Miss You a Brown Sugar jak o božím soudu. To už šel koncert do finále, zkušeně vygradovaného a bujaře aplaudovaného.
Neříkám, že to byl výjimečný koncert, jaký se tady starým pardálům občas povede. Ale jestli to bylo naposled, což je dost pravděpodobné, bylo poslední rande pěkné a budu na něj rád vzpomínat. Díky, chlapi.
Rolling Stones na festivalu Glastonbury 2013
P.S.: K dalším položkám sobotního dne, o nedělních nemluvě, se vrátíme k posledním vstupu.
P.P.S.: Na slogan v titulku, geniální to parafrázi "it's only rock'n’roll, bit i like it" má copyright tuším Ondřej Hejma. Doufám, že se nezlobí za neschválené užití.
