Zuzana Dumková

Zuzana Dumková | foto: Amplión

Týden s českým jazzem 4: Zuzana Dumková poprvé

Nadílka dobrých nahrávek neoposlouchaného českého jazzu byla v posledních měsících nebývalá - pěti z nich se věnujeme tento týden. Dnes si představíme album Balance skladatelky, zpěvačky a kytaristky Zuzany Dumkové.

Předchozí část seriálu najdete ZDE

Na to, kolik let už se Zuzana Dumková pohybuje na české scéně, ba přímo v její první lize, je vlastně dost ostudné, že oficiálně debutuje až nyní (nepočítáme-li několik předchozích víceméně "samizdatových" nahrávek). Na druhou stranu však album Balance není žádné "přenošené dítě". Ano, je z něj slyšet zkušenost, vypiplanost, je znát, že pro protagonistku byl každý detail, ale i celek, mimořádně podstatný.

Dumková, kterou jsme od začátku 90. let registrovali v rámci nejrůznějších hudebních seskupení často proměnlivých sestav, souvisejících s její touhou dát své výpovědi co nejpřesnější tvar (neboli - avšak v dobrém slova smyslu - věčnou nespokojeností), se na Balance představuje jako zralá a "hotová" autorka i interpretka, která nepotřebuje posluchače unavovat vlastním hledáním, nýbrž nabízí, co ví a co umí. Ber nebo nech být.

Stylově neortodoxní a plně autorskou hudbu, kterou Zuzana Dumková se svými spoluhráči na Balance prezentuje, bychom snad mohli - z nedostatku přesnější kategorie - označit za "jazzové písničkářství". A jedním dechem ji doporučit třeba fanouškům "jazzového období" Joni Mitchell, kteří přemýšlejí, jak by asi vypadala její tvorba v této linii dnes, v současném kontextu.

Je důležité připomenout tým, který Balance nahrál - i v tom je totiž odpověď na případnou otázku, proč album zní tak, jak zní, a to i přesto, že Dumková je typ umělecké "samoživitelky", jež si album nejen složila, ale také zaranžovala a vyprodukovala (pravda, s pomocí zkušeného a osvíceného Alexeje Charváta).

Spoluhráči Dumkové se totiž rekrutují převážně z muzikantské party okolo skupin NUO, Vertigo Quintet a dalších přilehlých projektů (kde, s trochou nadsázky, na pět muzikantů připadá deset kapel), tedy z té nejživější a stále nejzajímavější výseče české (resp. v Čechách domestikované slovenské) hudební scény. Jména dvou na albu nejvytíženějších hudebníků, saxofonisty Marcela Bárty a trumpetisty Oskara Töröka, už lze dnes považovat za elitní.

Přitom skladby Zuzany Dumkové jsou mnohem intimnější a jaksi osobnější než hudba zmíněných spřátelených souborů. Hlavním důvodem je samozřejmě přítomnost zpěvu a také text, ve kterých je sladěna až surreálná obraznost s dokonalou zvukomalbou, která ze zpěvaččina mimořádně jistého a často zmnožovaného vokálu dělá z přítomných zvukových prvků ten nejpodstatnější.

Korunou zdařilého alba je také vědomí vytříbeného vkusu, který brání všem zúčastněným, ať už jsou lecjakými mistry svých instrumentů (počítaje v ně i hlas), byť jen náznak jakékoli exhibice. Album Balance je masou z jednoho kusu, přesvědčivou výpovědí, která na sebe sice nechala dlouho čekat, ale to čekání se vyplatilo.

Zuzana Dumková: Balance
vyd. Amplión
Hodnocení iDNES.cz: 80 %