Rolling Stones ve filmu Shine A Light

Rolling Stones ve filmu Shine A Light | foto: archiv

Stouni roztomile řinčí i ze soundtracku

  • 1
Film Martina Scorseseho Shine A Light je ve světě sice už k vidění, do našich kin půjde až v létě. Jakýmsi "aperitivem" je soundtrack, který už je na českém trhu aktuálně k dostání.

Nebýt kratičkého mluveného vstupu Martina Scorseseho (který, mimochodem, má k hudbě velký vztah - připomeňme jeho hudební filmy The Last Waltz se skupinou The Band, dvoudílný dokument o Bobu Dylanovi No Direction Home nebo objevnou sérii Martin Scorsese Presents The Blues, jež právě už podruhé dobíhá na ČT), ani bychom nepoznali, že jde o soundtrack.

Shine A Light má prostě parametry standardního živáku se vším všudy. Ostatně, na dvojalbovou "de luxe" verzi se vešly všechny písničky, které znějí ve filmu, a navíc ještě čtyři bonusy, které se tam nevešly, a to kupodivu včetně titulní písně či slavného hitu Paint It Black.

Výběr repertoáru je velmi "retro", nejmladší písničkou je She Was Hot z roku 1983. Na to už jsme ale od Stounů zvyklí a vlastně to tak asi i chceme. Ty největší hity jsou tady vyrovnány s méně prvoplánově zabírajícími písničkami zhruba půl na půl - a právě v té druhé polovině se živáky a další výběry téhle kapely liší. Hity zůstávají.

Mění se ale i zvuk a výkon kapely. Můžeme srovnávat například s podobně pojatým albem, soundtrackem ke koncertnímu stounovskému filmu Hala Ashbyho Let´s Spend The Night Together z roku 1982. Dnes mají Rolling Stones kolem sebe tak dokonalou mašinérii dalších hudebníků, že se sami místy "uvolňují" skoro víc, než je zdrávo (to jsme ostatně viděli i vloni na brněnském koncertě).

Ale i když třeba Richards má skutečně do kytarového pánaboha hodně daleko, je prostě roztomilý. Ano, to, co střední a starší generaci v 60. a 70. letech popuzovalo či dokonce děsilo, je dnes skutečně v pravém slova smyslu roztomilé. Richards je prostě asi jediný na celé planetě, komu ještě hra na "fákt dóst drsnýho rockera" projde, aniž by byl trapný.

To, čím je soundtrack pro sběratele stounovských nahrávek zajímavý, jsou ovšem také (a pro někoho možná v první řadě) tři hosté. Dva, starý bluesman Buddy Guy (se kterým si střihnou Champagne & Reefer Muddyho Waterse, v jehož kapele prožil Guy svá učednická léta) a Jack White III z kapely White Stripes, k níž vedou jasná "vlivová táhla" nejen od Stounů, ale ještě hlouběji od blues, jsou celkem nepřekvapiví.

Možná trochu zaskočí účast Christiny Aguilery. Jenomže Rolling Stones jsou normální showbyznys a rozhodně nevnímají jako "zradu", když si přizvou popovou zpěvačku - která je navíc, jak slyšno, schopna se docela stylově podřídit a neudělat si ostudu.

Soundtrack Shine A Light rozhodně není nepostradatelná deska pro běžného hudebního spotřebitele. Fanoušek Stounů ji samozřejmě mít musí. Kdyby nic jiného - aby si potvrdil, že šapitó tohohle rozřinčeného cirkusu i přes trhliny pořád stojí.

Rolling Stones: Shine A Light
vyd. Polydor/Universal, čas 59:54 + 41:24
Hodnocení iDNES.cz: 60 %