Mezi pravověrnými thrash metalisty to před vydáním alba německých válečných veteránů Sodom nazvaného Genesis XIX docela vřelo dychtivým očekáváním. Důvodem byl návrat kytaristy Franka Blackfirea, který v sestavě figuroval v dobách, kdy vznikaly památné desky Persecution Mania a Agent Orange.
Je sice radost slyšet ho znovu v řadách Sodom, ale že by album nějak zásadně nakopl, se bohužel říct nedá. Nejde vyloženě o špatnou práci, formálně je vše na svém místě. Šlape a drtí to jako skvěle udržované „bévépéčko“, ale problém je v nedostatku neotřelých nápadů a ve vražedné délce. Bezmála hodina je na rutinní thrash metal prostě moc.
Genesis XIXSodom |
Sodom se sice poctivě snaží, ale víc než mnohokrát slyšené postupy z nástrojů nevydolují. Na několika místech je slyšet, jak moc by kapela chtěla, ale nejde to.
Třeba Euthanasia zní nadějně, ale je vyloženě „vypocená“. Místo lehkosti a samozřejmosti je tu křeč a v druhém plánu také urputná snaha natočit typické album Sodom. S vojenskou tematikou, četnými reminiscencemi na minulost a bohužel i dost zbytečnými skladbami jako Glock’n’roll, u níž veškerá invence skončila u vymýšlení vtipného názvu.
A který nešťastník povolil Sodom za tohoto stavu věcí natáčet sedmiminutové skladby (The Harpooneer), které vše podstatné sdělí během tří minut a po zbytek stopáže se vycpává vatou?
Ne, Genesis XIX bohužel není TO album, v něž fandové doufali a na které se těšili. Těžko říct, natočí-li Sodom někdy v budoucnu ještě takové.
