Nazvat album prostě a jednoduše Music chce vlastně notnou dávku odvahy, neboť je to titul, který říká všechno a nic. Je tedy třeba upřesnit, že v případě nové desky australské zpěvačky, vystupující pod pseudonymem Sia, jde o hudební doprovod ke stejnojmennému filmovému počinu. Sia ho zaštítila jak scenáristicky, tak režijně a jde o muzikál o autistickém děvčeti, přičemž ústřední myšlenkou má být, že hudba dokáže vše pochroumané v lidském životě spravit a zachránit.
Může být, od muzikálů a písničkových filmů asi nikdo hlubší poselství nečeká, víceméně zdrcující recenze a také kontroverze ohledně zobrazení autismu však svědčí o tom, že tohle se příliš nepovedlo. Nešť, film nechme stranou a soustřeďme se na hudební stránku věci. Ani ta ovšem není nijak světoborná.
Music je slušně odvedené řemeslo, obsahuje pár dobrých popových songů, ale jako kdyby mu chyběla nějaká jednotící linka. Ano, je to doplněk zmíněného filmu, čili určitý koncept by tu byl, ale ten je albu tak nějak vtisknutý „shora“. Jinak mu však chybí vnitřní soudržnost a spíše než jako sevřené dílo funguje v jednotlivostech. A to ještě s velmi kolísavou úrovní.
Úvodní Together je slušně šlapající urban popová hitovka s výraznými beaty a halasným refrénem, v němž Sia jede na doraz. Je to tak trochu na sílu tlačená euforie, ale budiž. Do mozku leze okamžitě, moc škody tam naštěstí nenadělá.
Podobně je na tom pouličně halekavá a odrzlá Hey Boy, které ale jako kdyby chyběl obrazový doprovod. Což je možná problém celého alba – na plátně ty písničky možná fungují lépe než při samostatném poslechu. Je znát, že je Sia a její spolupracovníci koncipovali přímo k jednotlivým scénám. Saved My Life je tklivá, emotivní a znovu je k ní třeba si přimyslet náležitě srdceryvný doprovod.
S každou další skladbou je Music bohužel matnější. Ze spolupráce s dýdžejem Davidem Guettou vykřesaná Floathing Through Space ubíjí sterilitou a chladem. Je strnulá a bez života. Eye to Eye už jen variuje doposud vyřčené, chybí jakýkoliv moment vzruchu a překvapení. Album se láme do bezpohlavní rutiny a jeho poslech začíná být na obtíž.
MusicSia |
Necelých padesát minut hracího času není nijak moc, ale v tomhle případě by stačil snad maxisingl se čtyřmi skladbami. Celá deska je monotónní, postavená jen na „velkých“ nápěvech, pod nimiž se ale už neděje nic hudebně pozoruhodného, co by lákalo k opětovnému průzkumu. Zvukově naleštěné jako vitrína luxusního obchodu, do kterého ale nikdo nechodí.
A časem se přejí i Siin specificky kňouravý, jakoby znuděný pěvecký projev – v úvodních tónech Music je tahle manýra skutečně otravná. Dál už se kodrcáme přes nezáživné R&B 1+1, opět s tím iritujícím ledabylým „cinkem“ v hlase, tuctovou baladu Courage to Change a podobně.
Takže znovu – spíš než plnohodnotné album je Music přívěsek, fetiš pro všechny, které Siin filmový pokus nadchl natolik, že si ho chtějí připomínat poslechem písniček.
