Na správnou notu vyladili publikum, jehož se sice v Tesla Areně na pražském Výstavišti nesešlo moc, ale o to bylo aktivnější, rhythmandbluesoví Navigators. Oprávněnou pochybnost, že v jejich hudbě "není ani jedna nota jejich vlastní" vcelku relativizují stylovostí, znalostí žánru a solidním hraním i zpěvem.
Seal přišel po krátkém intru trumpetistky (jedné ze čtyř členek dívčí dechové sekce) a hned v prvním kousku nalinkoval průběh večera: když totiž spojil soulovou klasiku Papa Was A Rolling Stone (The temptations) s bezmála dvacet let starým hitem ze svého debutového alba Killer. Neboli: bylo jasné, že se bude zpívat jak soul (zejména ze Sealova dva roky starého alba Soul), tak písně ze zpěvákova standardního repertoáru.
Další minuty úvodu patřily prvně jmenovanému okruhu: It's A Man's Man's Man's World Jamese Browna a snad tisíckrát různými zpěváky (např. Tinou Turner) přezpívaná I Can't Stand The Rain jasně ukázaly, že Seal je ve velmi dobré pěvecké formě a za zády ho jistí naprosto spolehlivá kapela. A nejen to, Seal je také mimořádně příjemný a komunikativní chlapík, jak se ukázalo nejen z jeho českého pozdravu "Zdravím Prahu", ale i z komentářů během celého vystoupení.
Pokračování "na taneční notu" v podobě The Beginning pak dalo prostor publiku, aby ukázalo, že nepřišlo jen zpovzdálí postávat a čekat, kdo je pobaví. Přes další tři písně včetně romantické Love´s Divine se repertoár dostal k první ukázce z nového Sealova alba, které vyjde v září: vcelku průměrné písničce All For Love.
Výrazněji se kapela i publikum chytli na tvrdý funky rytmus Waiting For You s přesně zařezávajícími dechy. Trošku problém nastal, když v soulovce It's Alright Curtise Mayfielda vyzval Seal publikum ke společnému zpěvu - tyhle písně prostě k českému národnímu pokladu přece jen nepatří a sbor publika působil poněkud rozpačitěji, než je asi zpěvák zvyklý (což neznamená, že by na konci slušně nepoděkoval za pomoc).
V rámci dalšího "soulového okénka" se nicméně Sealovi podařilo výtečně vyšroubovat atmosféru v hale až do naprostého vrcholu při Knock On Wood Eddieho Floyda. Druhá ukázka z nového alba Way I Lie zlomila sice sound, linoucí se z pódia, od soulových riffů směrem k tanečním, elektronikou živeným rytmům, na reakce publika to ale žádný vliv nemělo a až do konce působila hala spíš dojmem pěkně rozjetého "trošku většího" klubu.
A tak se za divokého blikání světel tančilo na My Vision a The Right Life, pánve, avšak nikoli hlasivky a dlaně, se zklidnily při Kiss From A Rose, a velké finále obstaraly kusy Future Love Paradise a pochopitelně Crazy, v přídavcích pak další jasné zásahy Bring It On a Amazing. Úplnou tečkou pak byla jen Sealem na španělku odehraná píseň, zřejmě také z nového alba, která by mohla - dle refrénu - nést třeba název I Belong To You.
V rámci žánru lze Sealovu koncertu jen máloco vytknout: dobrá show, která nepřebíjela samotnou hudbu, velmi dobrý zvuk, kvalitní kapela, Seal sám maximálně profesionální a ve vynikající formě, dobře sestavený setlist, ve kterém nechyběla žádná z dosavadních poloh jeho repertoáru ani novinky. Ano, takhle má vypadat skvělý popový koncert.
SEAL
předkapela Navigators
pořádala agentura Makroconcert
Praha, Tesla Arena, 6. července 2010
Hodnocení iDNES.cz: 90 %
