I kdyby byly pravdivé všechny ty řeči o tom, že jsou Rolling Stones v posledních letech odkecané mrtvoly, které už by ze svých nor neměly vylézat, aspoň jedno jim nemůže ani největší skeptik vytknout: rozhodně si nepřivydělávají k důchodu nesmyslným vymetáním šuplíků a recyklací hloupostí ze své minulosti.
Album (v původním vinylovém formátu dvojalbum) Exile On Main Street patří, přestože vznikalo v jednom z nejdrsnějších období kapely, kdy si její členové více než zahrávali s takzvaným "rock´n´rollovým způsobem života", k absolutním perlám jejich diskografie a rocku 70. let obecně.
Nejen díky několika hitům, které z něj pocházejí (Tumbling Dice, Sweet Virginia, Happy), ale především proto, že přes stylovou různorodost, ve kterém se potkávají prvky typického stoneovského riffového rock´n´rollu, blues, rhythm´n´blues i country, drží neuvěřitelně pohromadě, dokonce tak, že je někteří doboví recenzenti stavěli na roveň tehdy módním "rockovým operám".
Přidaný bonusový disk přináší deset skladeb, které byly pořízeny na stejných nahrávacích sessionech (jejich značně uvolněnou atmosféru mapují fotografie v bookletu základní verze stávajícího CD-dvojalba a v rozšířené luxusní edici také přidané dokumentární DVD a fotografická kniha). Rolling Stones jim však věnovali mnohem větší péči než tomu bývá v obdobných případech.
K písničkám byly přitočeny vokály, některé své party Mick Jagger přezpíval, upravil texty, v písni Plundered My Soul znovu kytaru nahrál tehdejší člen Mick Taylor a byla to jeho první spolupráce s kapelou po neuvěřitelných šestatřiceti letech.
Bez jakékoli nadsázky se přidaný bonusový disk k reedici Exile On Main Street dá označit za plnoprávné nové album Rolling Stones. Mezi jeho deseti položkami totiž najdeme hned několik písní, u kterých se zdá skoro nepochopitelné, že tak dlouho čekaly na vydání, protože patří skutečně k takovým, za které by kapela v některých svých slabších obdobích "oblízla všech deset".
Platí to například pro již zmíněnou volnější a melodickou Plundered My Soul, pro I´m Not Signyfying, která ji následuje a která si pohrává s bluesovými prostředky ("rozhovory" Taylorovy slide kytary a Jaggerovy foukačky) a neworleanskou náladou v houpavém rytmu i partech dechové sekce, nebo pro So Divine (Aladdin Story), jež v úvodu upomene na Paint It Black, ale jako písnička sama za sebe obstojí bez jakýchkoli konotací.
Najdeme zde i typické "stounovky", které sice nepřinášejí překvapení, ale jsou prostě jistotami. To platí pro úvodní ostrou riffovou věc Pass The Wine (Sophia Loren) nebo countryrockovou Dancing In The Light, kde Jagger přímo ukázkově mečí a Richards čaruje s kytarovými strunami tak, jak to umí jen on. Snad jen bez tklivé balady Following The River by se dalo obejít. Přesněji řečeno: sama o sobě by obstála, nebýt přitočených sladkých smyčců, které s celkovým syrovým laděním dvojalba vůbec nekorespondují.
Třetím okruhem písní, které bonusový disk obsahuje, jdou dvě alternativní verze písniček z původního "Exile". Zajímavější než zpomalená Loving Cup je Soul Survivor, neodolatelně ležérně zpívaná Keithem Richardsem (včetně závěrečného "et cetera...et cetera", když mu "došel text").
Píseň, nazvaná Good Time Women je vlastně zárodečnou verzí Tumbling Dice a jako nic jiného než nahlédnutí do tvůrčí kuchyně kapely ji nemá smysl vnímat. Zábavnou kuriozitou na závěr pak je instrumentálka Title 5, pro Rolling Stones a zvlášť jejího hlavního interpreta Keithe Richardse naprosto netypická. "Kapela tu zní spíš jako Davie Allan and the Arrows; zeptejte se dědečka, kdo to byl," napsal jeden z britských recenzentů a lze to jen podepsat.
Zatímco nejrůznější vydavatelé a producenti brakují archivy živých či mrtvých a dost často vytahují na světlo nahrávky, které nikdy neměly spatřit světlo světa, protože odhalují své tvůrce v nedbalkách, rozšířený Exile On Main Street je jedním z nemnoha dobrých příkladů, kdy pátrání v archivech má smysl. Ukazuje, že kapela, byť lidsky v komplikované situaci, byla v té době na ještě vyšším vrcholu, než jsme si doposud mysleli.
Rolling Stones: Exile On Main Street
Universal, 67:16, bonusy 41:10
Hodnocení iDNES.cz: 90 % (album), 80 % (bonusy)
