Kapely neprodělaly - dostaly peníze od ministerstva zahraničí a města Prahy - ani nevydělaly, ale prý získaly kontakty, které se jim budou hodit. Například v Rusku vystupovali muzikanti i v klubech, jejichž vybavení bylo na tuzemské úrovni, a dostali další pozvání. V jiných klubech ovšem není skoro nic: "Jsme zhýčkaní z Čech. Tady si musíte vzít spoustu věcí s sebou," říkal Karel Malík z Echtu.
Paradoxně v Bělorusku bylo technických problémů nejméně, ale odvezli si odtud nejrozpornější zážitky. Členové výpravy byli neustále sledováni tajnou policí, vystoupení v Minsku bylo po jejich příjezdu obstrukcemi přeloženo na méně známé místo. "Policie byla na každém kroku, to známe z dřívějška," říká Chadima pronásledovaný minulým režimem. Na hranicích s Běloruskem zase žádali milicionáři úplatek. "Jak se to dělá, umíte to někdo?" ohlíželi se po sobě muzikanti. Obvyklý postup je prý takový, že turista požádá milicionáře, aby mu dal pokutu. Tím se úplatek "legalizuje".
"Poprvé v životě jsem se cítil jako cizinec ze země, která je na tom líp. Pořád jsme tamní lidi uklidňovali, ať vydrží, že jednou se poměry změní k lepšímu. Myslím, že jsme je trochu povzbudili. Koncerty pro ně snad byly podobným zážitkem jako pro nás, když jsme se za totality setkali s lidmi ze Západu, kteří se chovali svobodně," vzpomínal Malík.
Kuriózní situaci zažili muzikanti v litevském městě Vilkaviškis, kde se při koncertu opila místní honorace a dobře naladění pánové chodili muzikantům gratulovat uprostřed písní. Město Vilkaviškis znamená vlk honí zajíce. A jak to dopadlo? ptali se muzikanti. To nikdo neví, krčili rameny místní obyvatelé.
- středa 16. května 2001
