RECENZE: Basista z Metropolitní zpíval jako pyšný bůh i laskavý otec

V úterý poprvé v Česku zazpíval hvězdný německý basista René Pape. Publikum si získal i árií Vodníka z Dvořákovy Rusalky.

Německý pěvec René Pape | foto: Nachtigall Artists

Pěvec dosud známý pouze z kinopřenosů z Metropolitní opery vystoupil v Obecním domě za doprovodu Českého národního symfonického orchestru a dirigenta Jonase Albera. Pape přijel s nedoléčenou virózou, po přestávce pořadatelka jeho jménem oznámila, že se už několik dní necítí dobře, že však koncert nechtěl zrušit a že prosí o shovívavost.

René Pape

90 %

Místo konání: Obecní dům, Praha, 17. června 2014

Doprovod: Českýo národní symfonický orchestr

Dirigent: Jonas Alber

Nebýt této omluvy, asi by si stejně nikdo ničeho nevšiml. Rozhodně ne v první polovině, v níž Pape přednesl árie z Verdiho oper Sicilské nešpory, Macbeth a Don Carlos. Papeho hlas není typem hlubokého, černého basu, má však v sobě všechno to, co postrádáme na českých operních scénách: mohutný, kultivovaný a tvárný zvuk s velkým dynamickým rozpětím a schopnost dát smysl každému slovu.

Svým hlasem umí zahromovat stejně jako dojmout. Král Filip z Dona Carlose byl v jeho podání skutečně starý, opuštěný člověk, přitom vše bylo krásně zazpívané. Pape potvrdil, že dokáže nejen zvládnout italský zpěvný styl, ale ještě ho obohatit vlastním charismatem.

Ve druhé polovině přišel na řadu Wagner. Nejprve král Marke z Tristana a Isoldy, zničený domnělou přítelovou zradou, a poté efektní závěr Valkýry, v níž se Wotan loučí s dcerou Brünnhildou. Pyšný bůh i laskavý otec , obojí se v jeho zpěvu spojovalo. Mírná únava v hlase se tu snad dala postřehnout, ale dojem neoslabila.

Nadšené publikum se v přídavku nakonec dočkalo Vodníka. Ve světě ho zpívají výborní basisté, ale málokdy tak, aby měl v sobě jak autoritu, tak lyrickou něhu. Pape to dokáže a i s češtinou si poradil velmi dobře. Na jevišti Vodníka dosud nezpíval, ale jako velký profesionál by ho určitě zvládl.